33 C 277/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny ve výši 946,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 61,60 Kč z důvodu úhrady dlužné částky po podání žaloby. 4. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud řízení částečně zastavil podle § 96 o. s. ř. (bod I. výroku). 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo životní pojištění, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout, a závazek žalovaného hradit žalobkyni pojistné. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaný žalobkyni neuhradil včas pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši 940,28 Kč. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 008,15 Kč (z toho 940,28 Kč na jistinu a 61,60 Kč na úrok z prodlení). Žalovaná pohledávka tak byla zcela uhrazena. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné dle § 2782 odst. 1 o. z., k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil včas pojistné za období od [datum] do [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Žalovaná pohledávka byla po podání žaloby zcela uhrazena. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná pohledávka byla po podání žaloby zcela uhrazena, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (částky 8,45 Kč s příslušenstvím), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 955 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Co se týče zpětvzetí žaloby, za tento úkon soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pomine-li soud v projednávané věci jeho zjevnou odbornou nenáročnost, nelze ani přehlédnout dobrovolné plnění žalovaného, byť k němu došlo až po zahájení řízení. Žalovaný přitom má být obecně motivován, aby žalobci dluh splnil co nejdříve, tedy nejlépe ještě předtím, než soud ve věci meritorně rozhodne, a takto mají být nastavena i procesní pravidla a rozhodovací praxe soudů (srov. § 1 o. s. ř., dle kterého občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob). Ústavní soud České republiky konstantně judikuje (např. nález I. ÚS 2736/07 ze dne 14. 4. 2010), že interpretace práva, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá dotčení na základním právu a svobodě, a je proto nepřípustná. Ústavní soud naopak po obecných soudech požaduje, aby se v některých případech nedržely doslovného znění zákona, ale aby se od něj odchýlily, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Ve světle shora uvedeného je proto vyloučeno, aby žalovaný byl jakkoliv negativně postižen (sankcionován) za plnění dluhu v průběhu zahájeného soudního řízení tím, že soud žalobci přizná náhradu nákladů (odměny advokáta) za podání, jehož obsah spočívá v pouhém sdělení, že žalovaný dluh zcela nebo částečně uhradil (a kdy se tak stalo), přičemž žalobce bere žalobu (částečně) zpět. Opačný postup (tedy kdy by soud žalovanému povinnost k úhradě nákladů řízení za zpětvzetí žaloby uložil) by v projednávaném případě a případech jemu obdobných de facto znamenal potrestání žalovaného za to, že se choval žádoucím a zákonem preferovaným způsobem a žalobci dluh dobrovolně zaplatil, neboť kdyby s úhradou dluhu (záměrně) pasivně vyčkal až po vydání meritorního rozhodnutí ve věci, zaplatil by na náhradě nákladů řízení minimálně o předmětný„ úkon“ zpětvzetí žaloby méně, ačkoliv konečný„ výsledek“ by byl zcela stejný; takový opačný procesní postup by proto dle názoru soudu byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a je proto ve světle judikatury Ústavního soudu ČR nepřípustný.