33 C 28/2022-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 734,1 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr v měsíčních splátkách po 401 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný, když žalovaný byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný dluží na jistině 20 734,10 Kč, na úroku 1 476,83 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20 734,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 734,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální. V tomto případě byl použit příjem ve výši 25 951 Kč, který byl žalovaným doložen v předchozí žádosti o úvěr. Žalovaný však uváděl pouze příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně. Co se týče životních měsíčních výdajů, žalobkyně je stanovila dle svého interního ekonomického modelu na 6 260 Kč. Žalovaný měl ke dni žádosti o úvěr celkem 7 úvěrů s celkovou měsíční splátkou 13 050 Kč. Po připočtení splátky ve výši 401 Kč činilo jeho celkové splátkové zatížení 13 451 Kč. Součet splátkového zatížení a životních výdajů žalovaného tak dosahoval výše 19 711 Kč. S ohledem na výše uvedené je více než zřejmé, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nemohly být pochybnosti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], souhrnu procesu sjednání úvěru a podkladů pro soudní řízení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 17,90 % ročně v měsíčních splátkách po 401 Kč. První splátka byla splatná do [datum]. 3. Z výpisu z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze částku 2 005 Kč. 4. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 735 Kč. 5. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 868,82 Kč do [datum]. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne [datum] (poštovní podací arch ze dne [datum] a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum]). 6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] na č. l. 21 spisu soud zjistil, že žalovaný měl ke dni žádosti o úvěr již 7 úvěrů s celkovou měsíční splátkou ve výši 13 050 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem 21 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého matematického modelu na 6 260 Kč. 7. Soud s ohledem na posouzení nároku žalobkyně jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení neprovedl důkaz následujícími listinami: ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 1. 2020 a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] účinné od 1. 1. 2014, pro nadbytečnost. Provedením těchto listin by nedošlo ke změně závěru soudu o neplatnosti smlouvy ani ohledně výše bezdůvodného obohacení. 8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 9. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 17,90 % ročně v měsíčních splátkách po 401 Kč. První splátka byla splatná do [datum]. Žalovaný uhradil pouze částku 2 005 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 735 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 868,82 Kč do [datum]. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne [datum]. Žalovaný měl ke dni žádosti o úvěr již 7 úvěrů s celkovou měsíční splátkou ve výši 13 050 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem 21 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého matematického modelu na 6 260 Kč. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Výdaje žalovaného po zohlednění výdajů dle matematického modelu se blížily svou výší deklarovaným příjmům žalovaného. Žalobkyně navíc konkrétní výši výdajů žalovaného nezkoumala a vycházela pouze ze svého matematického modelu, který nemusel odrážet skutečnou ekonomickou situaci žalovaného. Žalovaný měl ke dni žádosti již 7 úvěrů, které odčerpávali více než 62 % jeho deklarovaných příjmů. Za těchto okolností neměl být úvěr poskytnut. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA). 19. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrán