33 C 283/2021-167 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 215 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 215 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 2 215 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou uvedené platby neeviduje, zřejmě jimi byly uhrazeny pohledávky jiných věřitelů. 2. Žalovaná v obraně uvedla, že prostřednictvím inkasních agentur uhradila žalobkyni částku 10 630 Kč. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova], výpisu z účtu ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované dne [datum] zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 2 215 do 14 dní od poskytnutí zápůjčky. 4. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně prostřednictvím inkasních agentur celkem částku 10 630 Kč (z oznámení o postoupení pohledávky k vymáhání ze dne [datum], oznámení o zahájení inkasního řízení ze dne [datum], oznámení o zahájení inkasního řízení ze dne [datum], oznámení o převzetí kauzy ze dne [datum], oznámení o předání pohledávky ze dne [datum], předsoudní výzva ze dne [datum], oznámení o předání pohledávky ze dne [datum], poslední výzva před podáním žaloby ze dne [datum] a výpisů z účtu žalované na č. l. 27-36 spisu). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy [číslo] – seznam pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení žalované pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]). 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 19 400,21 Kč do tří dnů. 8. Soud neprovedl další žalovanou navržené důkazy listinami předloženými na soudním jednáním konaném dne [datum]. Žalovaná listinami prokazovala uhrazení žalované pohledávky. S ohledem na skutečnost, že úhrada žalované pohledávky byla prokázána dalšími předloženými listinami, bylo by další dokazování v rozporu se zásadou hospodárností řízení. 9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 2 215 do 14 dní od poskytnutí zápůjčky. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně prostřednictvím inkasních agentur celkem částku 10 630 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě částky 19 400,21 Kč do tří dnů. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně nedoložila kontrolu příjmů žalované. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA). 21. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména pot