33 C 294/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná žalobkyni povinna platit jakožto poplatník podle zvláštního zákona. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalovaná se dne [datum] přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od [datum] do [datum] celkem v částce 945 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 7. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ z. r. t. p.“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Podle ust. § 3 odst. 4 z. r. t. p. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 9. Podle ust. § 6 z. r. t. p. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 10. Podle ust. § 7 odst. 2 z. r. t. p. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 11. Podle ust. § 7 odst. 3 z. r. t. p. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 12. Podle § 10 z. r. t. p. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Žalované vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2 z. r. t. p. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období od [datum] do [datum] v celkové výši 945 Kč. Dnem následujícím po splatnosti, která vyplývá z ust. § 7 z. r. t. p., se žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 odst. 2 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží odměna 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (za dva úkony po 100 Kč – sepis žaloby a předžalobní výzvy). 18. [Společnost] v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost [společnost] není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Soud proto nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení a přiznal pouze paušální náhradu nákladů jako u nezastoupeného účastníka. 19. Částku 63 Kč soud samostatně nepřiznal, když tento nárok je již započítán v přiznané paušální náhradě nákladů řízení účastníka nezastoupeného advokátem za sepis předžalobní výzvy.