33 C 40/2022-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 288 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, s žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž na základě účastnické smlouvy žalované poskytovala služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran, které se žalovaná zavázala zaplatit. Žalobkyně současně žalované poskytla ke koupi koncové zařízení, které se žalovaná zavázala zaplatit prostřednictvím měsíčních splátek. Žalovaný nezaplatila služby třetích stran a splátky koncového zařízení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Účastníci uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž základě byla žalovaná účastníkem mobilní telefonní stanice č. [tel. číslo] Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaná potvrdila, že se s nimi seznámila. Žalovaná byla oprávněna objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně určité zboží nebo službu poskytované smluvním partnerem žalobkyně a byla povinna uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně žalované vyúčtovala částku 422 Kč na službách třetích stran se splatností nejpozději dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně žalované vyúčtovala částku 186 Kč na službách třetích stran se splatností nejpozději dne [datum]. Dne [datum] dále účastníci uzavřeli kupní smlouvu na koncového zařízení s obchodním označením [označení] [anonymizováno 5 slov] [číslo] (dále jen„ koncové zařízení“) za kupní cenu 3 699 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 19 Kč uhradila žalovaná při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 3 680 Kč měla být uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 160 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně žalované vyúčtovala částku 160 Kč na splátce kupní ceny koncového zařízení se splatností nejpozději dne [datum]. Jelikož žalovaná splátky koncového zařízení nehradila, vyzvala jí žalobkyně k zaplacení nedoplatku kupní ceny ve výši 3 520 Kč, a to nejpozději do [datum]. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek elektronicky urgovala a následně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Nedílnou součástí uzavřených smluv bylo rovněž ujednání o koupi koncového zařízení, které soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva o koupi movité věci (§ 2079 a násl. a § 2085 a násl. o. z.). Z této smlouvy vzniklo prodávající (žalobkyni) povinnost předmět koupě kupující (žalované) odevzdat (§ 2087 o. z.), čemuž souvztažně odpovídá povinnost kupující (žalované) povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající (žalobkyni) dohodnutou cenu (§ 2118 o. z.). Žalobkyně sjednané zboží řádně odevzdala. Žalovaná byla dále jako poukázaná vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinna plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala (§ 1939 o. z.). Žalovaná služby neuhradila. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaná ocitla v prodlení (§ 1970 o. z.), přičemž žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 288 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a. t., když jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou, neboť návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.