34 C 180/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od [datum] do [datum] celkem v částce 2 294 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem, tedy 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) se splatností nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 zákona č. 348/2005 Sb.) Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 294 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném krom částky 2 294 Kč i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) ve výši ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. S ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se týká přímo problematiky nákladů řízení uplatňovaných žalobkyní, soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívajících v zastoupení žalobkyně advokátem (mimosmluvní odměny, režijního paušálu a náhrady DPH), protože tyto náklady nelze s ohledem na citovanou judikaturu považovat za náklady účelně vynaložené. V tomto směru tedy soud zohlednil požadavek setrvat u rozhodnutého plynoucí z ustanovení ust. § 13 nového občanského zákoníku, neboť nemá důvod se od závěrů Ústavního soudu odchýlit. Soud přiznal žalobkyni náklady, které by vynaložila, nebýt zastoupena advokátem, neboť podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ú častníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Při určení výše této náhrady soud postupoval podle ust. § 1 odst. 3 písm.a) a ust. § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni přiznaná částka 600 Kč tudíž představuje paušálně určenou náhradu hotových výdajů za sepis žaloby a výzvu (2x100 Kč) a soudní poplatek ve výši 400 Kč. 8. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.