34 C 307/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, žalovaný svoji neúčast na jednání neomluvil. Soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný jako podnikatel se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku s tím, že evidoval celkem 14 přijímačů. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby splatné v lednu, dubnu, červenci, říjnu 2019, v lednu 2020, celkem 24 570 Kč. Žalovaný se z evidence odhlásil v lednu 2020. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového nebo televizního přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odstavce 1. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Výše poplatku se vypočítá vynásobením částky 135 Kč s počtem televizních přijímačů (§ 5 odst. 3 zákona). V daném případě při počtu 14 televizních přijímačů se sazbou 135 Kč, činí měsíční výše poplatku 1 890 Kč. Čtvrtletní platba tedy činila 5 670 Kč. Žalovaný nesplnil povinnost uvedenou v § 7 odst. 3 citovaného zákona, když žalobkyni neuhradil poplatky splatné v lednu, dubnu, červenci, říjnu 2019 v celkové výši 22 680 Kč a v lednu 2020 ve výši 1 890 Kč, celkem 24 570 Kč. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle § 10 citovaného zákona ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 183 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se týká přímo problematiky nákladů řízení uplatňovaných žalobkyní, soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívajících v zastoupení žalobkyně advokátem (mimosmluvní odměny, režijního paušálu a náhrady DPH), protože tyto náklady nelze s ohledem na citovanou judikaturu považovat za náklady účelně vynaložené. V tomto směru tedy soud zohlednil požadavek setrvat u rozhodnutého plynoucí z ustanovení ust. § 13 nového občanského zákoníku, neboť nemá důvod se od závěrů Ústavního soudu odchýlit. Soud přiznal žalobkyni náklady, které by vynaložila, nebýt zastoupena advokátem. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 983 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Při určení výše této náhrady soud postupoval podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni přiznaná částka 200 Kč, tudíž představuje paušálně určenou náhradu hotových výdajů za sepis žaloby učiněný právním zástupcem a výzvu učiněnou žalobkyní. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. 15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.