34 C 362/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejichž základě se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně zprostředkování platebních transakcí ve prospěch třetích stran a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Nedílnou součástí účastnické smlouvy byla kupní smlouva, na základě které si žalovaný zakoupil od žalobkyně koncové zařízení, přičemž žalovaný se po odečtení uhrazené části kupní ceny zavázal ji splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému pojištění pro případ odcizení či nahodilého poškození zařízení, přičemž žalovaný byl povinen hradit poplatek za pojištění vždy po skončení zúčtovacího období v rámci vyúčtování. Pojištění koncového zařízení ve výši 49 Kč bylo vyúčtováno fakturou [číslo] splatnou dne [datum] a fakturou [číslo] splatnou dne [datum] na částku 42,68 Kč. Z důvodu dlouhodobého nehrazení vyúčtování služeb žalobkyně účastnickou smlouvu vypověděla. Fakturou [číslo] splatnou dne [datum] byla žalovanému vyúčtována částka 2 000 Kč, čímž byla doúčtována sleva koncové zařízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v nichž se žalovaný zavázal za poskytované služby elektronických komunikací platit sjednanou cenu uvedenou ve vyúčtování. Součástí smlouvy byly i všeobecné podmínky, obchodní podmínky platebních služeb a ceník. V rámci účastnické smlouvy si žalovaný koupil koncové zařízení [anonymizována tři slova] na za kupní cenu 3 001 Kč s podmíněnou slevou 2 000 Kč. Splatnost splátek se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Účastníci si ujednali, pro případ nehrazení příslušných splátek, splatnost všech dosud neuhrazených splátek. Žalovaný si sjednal pojištění pro případ odcizení či nahodilého poškození uvedeného koncového zařízení ve výši 49 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlouhodobě neplnil své závazky žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu uzavřenou s žalovaným a doúčtovala žalovanému slevu koncového zařízení ve výši 2 000 Kč fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. Žalovaný neuhradil pojištění koncového zařízení ve výši 49 Kč vyúčtované fakturou [číslo] splatnou dne [datum] a fakturou [číslo] splatnou dne [datum] na částku 42,68 Kč. 5. Po právní stránce soud věc soud věc posoudil následovně. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Mezi účastníky byla dále uzavřena kupní smlouva dle ust. § 2079 o. z. a pojistná smlouva dle ust. § 2758 odst. 1 o. z., na jejichž základě žalovaný koupil od žalobkyně koncové zařízení a zavázal se uhradit kupní cenu koncového zařízení (§ 2118 o. z.) a uhradit žalobkyni pojistné (§ 2782 odst. 1 o. z.) v měsíčních splátkách po 49 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, když řádně nehradil vyúčtování pojistného a služeb a tím se ocitl v prodlení. 6. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, že žaloba je důvodná, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou pohledávku. 7. Žalovaný se dostal do prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, vždy od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal úrok z prodlení až od [datum], tak jak požadovala žalobkyně (srov. § 153 odst.2 o.s.ř.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 091,68 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.