34 C 471/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 306 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] provozovaného právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní [právnická osoba] požadovaly jízdné ve výši 36 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 300 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na žalobkyni. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení nepožádala. Opatrovník žalované se k jednání dostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 3. Opatrovník žalované vznesl námitku promlčení. 4. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne [datum] vlakem [číslo] přičemž mezi stanicemi [obec] a [obec] se na výzvu kontrolora neprokázala platnou jízdenkou, jízdné ve výši 36 Kč a přirážku k jízdnému stanovenou smluvními přepravními podmínkami ve výši 1 000 Kč nezaplatila. [právnická osoba] vyúčtovaly žalované přirážku ve výši 500 Kč za zastavení vlaku a náhradu za zdržení ve výši 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na žalobkyni. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo žalované prodlouženo omezení ve svéprávnosti tak, že není schopna právně jednat, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 500 Kč týdně, není schopna obstarávat své záležitosti týkající se jednání na úřadech a soudech. 5. Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. 7. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 8. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. 9. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 10. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 11. Dle § 581 věta první o. z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo žalované prodlouženo omezení ve svéprávnosti tak, že není schopna právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 500 Kč týdně. Dle soudu uzavření smlouvy o přepravě mezi žalovanou a [právnická osoba], tj. použití dopravního prostředku je věcí každodenního života, kdy žalované musí být jasné, i s ohledem na její omezení, že užití veřejného dopravního prostředku je zpoplatněno. Dle soudu tak uzavření smlouvy o přepravě je platným právním jednáním, avšak nikoliv v případě přirážky k jízdnému ve výši 3 300 Kč, která je svým charakterem smluvní pokutou ve smyslu § 2048 o.z. V posuzované věci je smluvní pokuta samostatným závazkem, který nelze podřadit pod záležitosti každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 500 Kč týdně. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. 12. Žalovaná vznesla námitku promlčení 13. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala uhrazení částky 3 360 Kč (jízdné 36 Kč + přirážka 3 300 Kč) s příslušenstvím od [datum] do zaplacení. Za den, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, se tradičně považuje den, kdy mohlo být právo důvodně vykonáno podáním žaloby u soudu. To je - stejně jako v tomto případě - zpravidla den, kdy nastala splatnost peněžitého dluhu. V tomto případě mělo být jízdné uhrazeno v den přepravy tj. [datum] a tříletá promlčecí doba práva na zaplacení tak začala běžet dnem [datum], přičemž svůj běh skončila dnem [datum], aniž by žalobkyně uplatnila své právo u soudu či u jiného orgánu. Žaloba v této věci byla podána až dne [datum]. Právo žalobkyně na částku 36 Kč představující neuhrazené jízdné je proto promlčené. Stejně tak je promlčeno právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky, neboť právo na zaplacení úroku z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 681/2006 ze dne 8. 2. 2007). Přirážka k jízdnému ve výši 3 300 Kč je svým charakterem smluvní pokutou. Smluvní pokuta je samostatným závazkem, nikoli příslušenstvím pohledávky. Promlčuje se od okamžiku své splatnosti, která nastala dne [datum]. Právo na smluvní pokutu je taktéž promlčeno. 14. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1, kdy žalovaná byla ve věci úspěšnější, má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná však náklady řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.