34 C 472/2020-48 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo linky] [anonymizováno], městské hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč za jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatila. 2. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka z řad advokátů uvedla, že by soud měl posoudit, zda byla dostatečně rozumově a volně vyspělá k tomu, aby uzavřela přepravní smlouvu. Žalovaná byla svěřena do péče babičky, která byla povinna zajišťovat její životní potřeby, tedy i peníze na jízdné. Zápis z kontroly není žalovanou podepsán a číslo občanského průkazu nebylo možno ověřit. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaná se přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo linky] [anonymizováno] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činila 24 Kč a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaná cestovala bez doprovodu dospělé osoby a zápis o provedené odmítla podepsat. Občanský průkaz, jehož údaj je obsahem zápisu, patří žalované, jak vyplývá ze sdělení Ministerstva vnitra. V době přepravy bylo žalované 16 let. Žalovaná byla rozhodnutím nadepsaného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] svěřena do péče babičky, [jméno] [příjmení]. Žalovaná pravidelně navštěvovala základní školu, kde prospěchem patřila ke slabším žákům. Majetková situace rodiny není příznivá, neboť je zatížena dluhy a exekucemi (zpráva OSPOD). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaná) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Tím, že žalovaná dobrovolně nastoupila do vozidla, akceptovala podmínky, za nichž je přeprava uskutečňována, včetně možnosti být kontrolována, popř. i sankcionována. Žalovaná se přepravovala bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je tak povinna uhradit žalobkyni dle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) jízdné ve výši 24 Kč. Soud je toho názoru, že člověk ve věku šestnácti let, což byl věk žalované v rozhodné době, je způsobilý k tomu, aby mohl nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. Soud tedy žalobě vyhověl v částce 24 Kč. 5. Jelikož žalovaná nezaplatila jízdné, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po jeho splatnosti, která nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 p. a. 6. Přirážka ve výši 1 500 Kč je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. Soud je toho názoru, že žalovaná s ohledem na věk nemohla v celém svém rozsahu posoudit důsledky spojené s cestováním bez platného jízdního dokladu, tedy povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalovaná ani není fakticky schopna splnit své povinnosti z přepravní smlouvy týkající se smluvní pokuty, a uložením této povinnosti by do dospělosti vstupovala se závazky, jež by pro ní mohly mít nežádoucí efekt. Soud tak žalobu v částce 1 500 Kč s příslušenstvím zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení státu se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyně byla z převážné části neúspěšná; je proto povinna nahradit státu náklady, které stát v tomto řízení platil. Jelikož však o odměně ustanoveného advokáta (opatrovníka) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a tyto náklady dosud nebyly zaplaceny, soud podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl v rozsudku toliko o základu práva státu na náhradu nákladů řízení s tím, že až bude o nákladech pravomocně rozhodnuto a tyto budou vyplaceny, určí soud výši náhrady samostatným usnesením 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty.