36 C 201/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 1. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 1 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 2. 4. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Částka 1 250 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru/zápůjčky ve výši 1 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 250 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 2. 4. 2020 měli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl finanční prostředky v celkové výši 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet]; smlouva však nebyla ani jedním z účastníků podepsána, a to klasickým, ani elektronickým způsobem. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 8. 9. 2021 vyzván žalobkyní k úhradě dluhu. 5. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Soud by tak teoreticky mohl posoudit právní vztah mezi účastníky posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), avšak v řízení nebylo prokázáno, kdo je vlastníkem účtu č. [bankovní účet], na který právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky zaslal, resp. že tímto je žalovaný. S ohledem na uvedené neshledal žalobu důvodnou a žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.