36 C 217/2022-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 1. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 93 744,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 8. 2016 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 15,90 % p.a a dále poplatky dle platného Ceníku žalobkyně. V částce 92 821,31 Kč se jedná o dlužnou jistinu úvěru, v částce 23,32 Kč se pak jedná o nedoplatek poplatku za výběr z bankomatu, v částce 900 Kč se jedná o náklady na upomínání žalovaného. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dle údajů poskytnutých žalovaným doplněných o vypracovanou zprávu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživovaný osoby, jeho příjem je ve výši 18 000 Kč od zaměstnavatele [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [právnická osoba] a jeho jiné splátky činí 150 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že vlastním šetřením zjistila, že žalovaný na jiné splátky hradí částku 6 207 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 2. 3. 2015 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a jejím předmětem bylo vedení běžného účtu [číslo] pro žalovaného, vydání debetní karty k tomu účtu a poskytování dalších souvisejících služeb. 4. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 24. 8. 2016 soud zjistil, že tento byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a žalobkyně se v něm zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně, splátka úvěru ve výši 1 842 Kč, splatná vždy do 16. dne v měsíci, a to automatickým inkasem z běžného účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový. 5. Z výpisu z běžného účtu za období 26. 8. 2016 až 26. 8. 2016 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 100 000 Kč. 6. Z výpisu z běžného účtu za období 7. 7. 2017 až 5. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný 4. 7. 2017 vybral z bankomatu částku 4 000 Kč, za což mu byl naúčtován poplatek ve výši 25 Kč. Jinak nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti. 7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný celkem žalobkyni v souvislosti s úvěrem uhradil částku 19 257,30 Kč, a to následovně: datum; částka 16. 9. 2016; 1 842 Kč 16. 10. 2016; 39,12 Kč 17. 10. 2016; 1 802, 88 Kč 16. 12. 2016; 17,08 Kč 20. 12. 2016; 1 824,92 Kč 19. 1. 2017; 1 842Kč 16. 2. 2017; 1 842 Kč 16. 3. 2017; 6,68 Kč 20. 3. 2017; 1 835,32 Kč 16. 4. 2017; 44,68 Kč 19. 4. 2017; 1 797,32 Kč 16. 5. 2017; 1 842 Kč 16. 6. 2017; 3,68 Kč 19. 6. 2017; 1 838,32 Kč 29. 10. 2019; 1 197,59 Kč 20. 11. 2019; 74,36 Kč 1. 4. 2021; 570,05 Kč 1. 4. 2021; 404,55 3. 5. 2021; 164,81 15. 10. 2021; 267,94 Kč <b>CELKEM; 19 257,30Kč</b> 8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 19 257,30 Kč. 9. Z přehledu žádostí o úvěr - aplikační data (č. l. 19) soud zjistil, že žalobkyně evidovala u žalovaného celkem 10 žádostí o úvěr, z toho 4 před poskytnutím úvěru dne 24. 8. 2016, přičemž u dvou žádostí o úvěr/půjčku mu bylo vyhověno. Soud rovněž zjistil, že žalovaná k poměrům žalovaného evidovala u žádosti z [číslo] bydlení v nájmu od 1. 5. 2014, u všech pozdějších žádostí pak bydlení u rodičů od 1. 7. 1993. 10. Z potvrzení o výši příjmu (č. l. 20) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] [právnická osoba] jako strojník, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 13. 12. 2013 do 30. 11. 2015. Výše základní hrubé mzdy žalovaného byla 15 653 Kč, průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce byl 17 876 Kč. Potvrzení bylo vydáno dne 3. 3. 2015. 11. Z úvěrové zprávy ze dne 24. 8. 2016 (č. l. 21-24) soud zjistil, že žalobkyně udělila žalovanému třídu rizika I, přičemž zjistila, že žalovaný má dva existující splátkové produkty a jeden existující nesplátkový produkt a jednu kreditní kartu. Pokud jde o splátkové produkty, žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí 6 207 Kč měsíčně a zbývající částka produktu je 584 167 Kč. Z listiny dále vyplývá, že v [číslo] byl žalovanému poskytnut spotřební úvěr ve výši jistiny 430 000 Kč, celkovou částkou k úhradě 581 472 Kč a splátkou ve výši 6 057 Kč počínaje 15. 8. 2016. Na spotřební úvěr ze dne 9. 12. 2015 žalovaný dlužil 2 695 Kč se splátkou 150 Kč měsíčně. 12. Z výzva k zaplacení ze dne 27. 9. 2017, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 6. 10. 2017. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 1. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouva o vedení běžného účtu a smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkou ve výši 1 842 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 19 257,30 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Žalovaný dále dne 4. 7. 2017 vybral z bankomatu částku 4 000 Kč, za což mu byl naúčtován poplatek ve výši 25 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu upomínkou ze dne 27. 9. 2017 a poté opětovně předžalobní upomínkou. V podrobnostech se pak soud pro zjednodušení odkazuje na shora uvedené skutečnosti. 15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 22. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat