36 C 218/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 2. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 53 732,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 5. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 27. 5. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a lustrací ve veřejně dostupných databázích. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 2. 12. 2019 prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 33 732,12 Kč (celkem tedy 53 732,12 Kč) nejpozději do 27. 5. 2020 Smlouva obsahuje pouze podpis věřitele, podpis žalovaného smlouva neobsahuje. Finanční prostředky měly být žalovanému zaslány bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. 4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 5. 2019 převedla na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, vč. přílohy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2021 včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 3. 12. 2021. 8. Z provedených důkazů nemá soud po skutkové stránce za prokázané, že spolu společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Z provedených důkazů má naopak soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, a to předžalobní výzvou ve lhůtě 3 dnů. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“). 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. V daném případě žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Soud proto posoudil právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč (částka odeslaná žalobkyní na účet žalovaného) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 3. 12. 2021 a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.) 15. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 20 000 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 33 732,12 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.