36 C 31/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjče [číslo] uzavřené dne 28. 11. 2004 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [číslo], a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 28. 11. 2004 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit půjčku s poplatky v souhrnné 3 984 Kč (celkem tedy 9 984 Kč) v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj neuhradil ničeho) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021 vyzván žalobkyní k úhradě dluhu. Ze statistických údajů České národní banky vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2004 činily průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu od 12,60 % do 15,23 % ročně. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“; viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). 6. Konkrétně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 o. z.) - žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a dlužník byl povinen tyto po uplynutí dohodnuté doby vrátit. Co do částky 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení proto soud shledal žalobu jako důvodnou a vyhověl jí (výrok I.). 7. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť dospěl v souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 a § 39 o. z. Ze smlouvy o půjčce (jak je uvedeno již výše) soud zjistil, že výše půjčky činila 6 000 Kč a souhrnný poplatek činil 3 984 Kč. Konkrétní výši obchodního úroku ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit, nicméně vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl soud k závěru, že souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč je cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalované jistinu ve výši 6 000 Kč. Soud proto souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 66,4 % ročně. Ze statistických údajů České národní banky však vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2004 činily průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu od 12,60 % do 15,23 % ročně. Úrok 66,4 % tak přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, tedy z 69 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 3984 Kč, tedy ze 31 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 565,82 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.