70 C 166/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 3 089 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 3. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Částka 3 089 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 605 Kč a smluvní pokuty ve výši 484 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], a žalovaný spolu dne 6. 3. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za službu„ [anonymizováno]“ v souhrnné výši 605 Kč (celkem tedy 2 605 Kč) nejpozději do 5. 4. 2020. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2020 vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, a to nejpozději do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy; tato výzva byla žalovanému doručena dne 19. 11. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, společnost [právnická osoba] ji provedla tak, že žalovaný jí předložil výpisy ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] za období 1. 10. 2019 - 29. 2. 2020, kdy v měsíci říjnu 2019 byl počáteční zůstatek 155,37 Kč a konečný zůstatek 5,23 Kč (připsáno na účet bylo 28 290 Kč, odepsáno 28 440 Kč; dne 17. 10. 2019 odešla z účtu žalovaného splátka ve výši 4 121 Kč [právnická osoba], dne 22. 10. 2019 byla na účet připsána částka 4 200 Kč coby zápůjčka od společnosti [právnická osoba], dne 23. 10. 2019 byla na účet připsána částka 7 000 Kč coby zápůjčka od [právnická osoba]), kdy v měsíci listopadu 2019 byl počáteční zůstatek 5,23 Kč a konečný zůstatek 7,38 Kč (připsáno na účet bylo 12 158,06 Kč, odepsáno 12 155,91 Kč; dne 18. 11. 2019 byla na účet připsána částka 8 000 Kč coby zápůjčka od [anonymizováno]), v měsíci prosinci 2019 byl počáteční zůstatek 7,38 Kč a konečný zůstatek 607,38 Kč (připsáno na účet bylo 3 500 Kč, odepsáno 2 900 Kč), v měsíci lednu 2020 byl počáteční zůstatek 607,38 Kč a konečný zůstatek 8,38 Kč (připsáno na účet bylo 1 322 Kč, odepsáno 1 921 Kč), v měsíci únoru 2020 byl počáteční zůstatek 8,38 Kč a konečný zůstatek 11,38 Kč (připsáno na účet bylo 8 583 Kč, odepsáno 8 580 Kč). Z výpisu zpráv zaslaných žalobkyní žalovanému dále soud zjistil, že žádost o zaslání výpisů z účtu odeslala žalobkyně žalovanému dne 6. 3. 2019 v 15:42 hodin, přičemž oznámení o schválení půjčky zaslala žalobkyně žalovanému již 6. 3. 2019 v 16:03 hodin. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 7. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). 8. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 9. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, prokazatelně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 1. 10. 2019 - 29. 2. 2020, přičemž z těchto výpisů je zřejmý jednak trvale nízký zůstatek na účtu, jednak je z nich zřejmé, že žalovanému byly v předmětném období poskytnuty finančních prostředky z jiných zápůjček a úvěrů u jiných poskytovatelů. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. V této souvislosti soud rovněž zdůrazňuje, že celé posouzení úvěruschopnosti žalovaného trvalo pouhých 21 minut. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). 10. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 2 000 Kč (tj. čerpané částka úvěru ve výši 2 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, když tato byla žalovanému doručena dne 19. 11. 2020 a poslední den lhůty k úhradě dluhu byl 26. 11. 2020). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přizna