70 C 204/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 53 177,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 1. 2020 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 52 488,97 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v žádosti o úvěr, když tyto informace byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žalobkyně dále provedla kontrolu v databázi SOLUS, interním blacklistu, databázi ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 1. 2020 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala jednak poskytnou žalovanému formou revolvingového úvěru úvěrový rámec až do částky 50 000 Kč, jednak zároveň poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 450 Kč na koupi zboží. Finanční prostředky poskytnuté v rámci revolvingového úvěru se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Finanční prostředky poskytnuté na koupi zboží se žalovaný zavázal splácet 24 splátkami ve výši 1 469 Kč (bez pojištění), resp. ve výši 1 542 Kč (vč. pojištění). Součástí smlouvy byla i žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] v profesi dělníci / řemeslníci / opraváři a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 17 000 Kč. Celkový příjem domácnosti byl uveden 25 000 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 7 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho finanční závazky jsou ve výši 0 Kč. 4. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z produktových podmínek žalobkyně pro revolvingové úvěry soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši jistiny 51 308,97 Kč (28 450 Kč + 8 058,97 Kč + 10 000 Kč + 3 000 Kč + 300 Kč + 1 500 Kč) a zároveň žalobkyně účtovala žalovanému poplatky v celkové výši 1 180 Kč. Čerpaná jistina úvěru a poplatky tvoří dohromady částku 52 488,97 Kč. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 9 226 Kč. 7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 9. 2020, vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že tímto došlo k odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy, a to z důvodu prodlení se splácením úvěru a žalobkyně jím zároveň žalovanému oznámila, že se celý úvěr stal splatným ke dni 31. 10. 2020. 8. Z dopisu ze dne 18. 8. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětné upomínky. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu dne 10. 1. 2020 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 51 308,97 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko částku v celkové výši 9 226) a dostal se tak se splacením do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu nejdříve odstoupením od smlouvy ve lhůtě do 31. 10. 2020, následně rovněž předžalobní výzvou dne 2. 11. 2020, a to ve lhůtě tří dnů. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují po