70 C 211/2016-48 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s tamtéž popsaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný (jako pojistník) s ní (jako pojistitelem) uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o rizikovém životním pojištění Pyramida, na základě které se žalovaný zavázal platit žalobkyni běžné měsíční pojistné ve výši [částka], se splatností prvního pojistného k počátku pojištění a následně pak vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce; smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a sice na 44 let. Žalovaný nicméně nezaplatil pojistné za 3 měsíce pojištění, po čemž došlo k zániku pojištění k [datum]. Pojištění trvalo 2 měsíce a 25 dnů, za které měl žalovaný zaplatit žalobkyni [částka]. 2. Řízení o této žalobě bylo přerušeno z důvodu úpadku žalovaného, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum]. Insolvenční řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „insolvenční zákon“); výrok I. uvedeného usnesení nabyl právní moci dne [datum] a výrok V. dne [datum]. 3. Soud poté opakovaně informoval žalobkyni o skončení insolvenčního řízení (oddlužení) žalovaného a o pokračování v probíhajícím civilním řízení s dotazem, zda za takového stavu na žalobě trvá. Žalobkyně na přípisy soudu nikterak nereagovala a žalobu zpět nevzala. Žalovaný se písemně vyjádřil (nikoli v ohledu rozhodnutí bez jednání) podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že byl výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem osvobozen od zbývajících dluhů, a že žalobkyně předtím do insolvenčního řízení žalobní pohledávku nepřihlásila. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ačkoli výzva byla každému z účastníků řádně doručena, žádný z nich na ni ve stanovené lhůtě (ostatně ani později) nereagoval. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud tak vyšel z výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], jehož výrokem V. bylo rozhodnuto, že se žalovaný osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že se osvobození vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Tento výrok usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne [datum]. Zdejší soud dále z Protokolu o prvním přezkumném jednání a schůzi věřitelů konané u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zjistil, že žalobkyně v předmětném insolvenčním řízení s žalovaným nepodala žádnou přihlášku. 6. Podle § 414 insolvenčního zákona jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 7. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, rozhodnutí vydané podle § 414 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. 8. S ohledem na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], žalobkyni nemůže být nárok přiznán, když osvobození žalovaného se vztahuje i na žalovanou pohledávku; soud proto žalobu zcela zamítl. Zamítnutí žaloby by se žalobkyně bývala vyhnula, pokud by byla vzala žalobu zpět, což však žalobkyně ani po poučení soudem neučinila. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, když celý žalobní nárok byl zamítnut, plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného představuje dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu jedna paušální náhrada po [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné podání ve věci samé (vyjádření žalovaného ze dne [datum]). 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.