70 C 220/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 460 Kč sestávající z příspěvku žalovaného ve výši 4 160 Kč za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení] [číslo], číslo TP [číslo] za dobu od 14. 5. 2019 do 16. 7. 2019, po kterou nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla, a dále z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně byla žalovanému doručena dne 24. 4. 2020, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu (tedy vlastníka/provozovatele vozidla). Splatnost příspěvku tak nastala dne 23. 6. 2020. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo TP [číslo], s objemem válců motoru nad 1 850 ccm do 2 500 ccm, a to v době od 14. 5. 2019 do 16. 7. 2019, když pro uvedenou dobu k tomuto vozidlu n neexistovalo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní poté, co prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění, a zároveň že to byl právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou, která byla žalovanému doručena dne 24. 4. 2020 Touto výzvou byla žalovanému šedesátidenní lhůta od doručení výzvy k zaplacení příspěvku na nepojištěné vozidlo. Současně byl žalovaný vedle úhrady příspěvku vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále v tomto rozsudku jen„ ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále v tomto rozsudku jen„ Vyhláška“; v této konkrétní věci podle písm. h) odkazovaného ustanovení Vyhlášky, tedy ve výši 65 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené v § 2a Vyhlášky paušální částkou 300 Kč (srov. § 4 odst. 4 ZPO a zákonné zmocnění v § 4 odst. 5 téhož zákona). Žalobkyně poskytla žalovanému ve výzvě k zaplacení šedesátidenní splatnost žalovaných nároků, která nastala dne 23. 6. 2020, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím, tedy dnem 24. 6. 2020, do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jež žalobkyně rovněž uplatnila jako žalobní nárok. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 1. 2020 byla výše repo sazby stanovená na 2 %, což zvýšeno o 8 procentních bodů činí 10 % jakožto roční výši úroku z prodlení žalovaného s placením žalobkyní uplatněné pohledávky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, jež odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal souladnými se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 460 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních částek náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám její zástupkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.