70 C 29/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 360,78 Kč s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 5. 3. 2020 Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně zprostředkování přístupu ke službám třetích stran, zatímco žalovaný se touto smlouvou zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny; uzavřená smlouva se podle žaloby řídí Podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Žalovaný podle žaloby řádně neplnil povinnosti z uvedených smluv, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování, na což byl ze strany žalobkyně upozorňován mj. prostřednictvím zaslaných SMS upomínek či písemných upomínek. Žalobkyně tak nárokuje uvedenou částku, jež se skládá z neuhrazených služeb třetích stran, jak plynou z vyúčtování vystavených žalovanému za souhrnné období od 16. 2. 2020 do 15. 6. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 4. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud proto soud předpokládal, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání neměli námitek. 5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že dne 5. 3. 2020 žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo], jejímž předmětem bylo poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zboží na telefonních číslech [číslo] a [číslo], a to za zvýhodněných podmínek, přičemž žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu uvedenou ve vyúčtování. Součástí smlouvy byly i všeobecné podmínky. Za služby třetích stran spočívající v SMS platbách a m-platbách Google Play vyúčtovala žalobkyně žalovanému vyúčtováním [číslo] ze dne 16. 3. 2020 za období od 16. 2. 2020 do 15. 3. 2020, splatným dne 3. 4. 2020 částku 489,99 Kč (z toho v žalobě nárokovala toliko 489,55 Kč); vyúčtováním [číslo] ze dne 16. 4. 2020 za období od 16. 3. 2020 do 15. 4. 2020, splatným dne 4. 5. 2020 částku 977,98 Kč (z toho v žalobě nárokovala toliko 977,40 Kč); vyúčtováním [číslo] ze dne 16. 5. 2020 za období od 16. 4. 2020 do 15. 5. 2020, splatným dne 3. 6. 2020 částku 484,99 Kč (z toho v žalobě nárokovala toliko 484,41 Kč); vyúčtováním [číslo] ze dne 16. 6. 2020 za období od 16. 5. 2020 do 15. 6. 2020, splatným dne 4. 7. 2020 částku 409,99 Kč (z toho v žalobě nárokovala toliko 409,42 Kč). Předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky; tuto výzvu podala k poštovní přepravě dne 26. 8. 2021. 6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na základě které žalovaný využil i služeb třetích stran v rámci žalobkyní zprostředkovaného prodeje, a za tyto služby měl žalovaný žalobkyni uhradit cenu dle vyúčtování. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením poskytovaných služeb třetích stran. Dle předložených vyúčtování měl žalovaný z titulu zprostředkovaných služeb třetích stran uhradit žalobkyni celkem 2 362,95 Kč (žalobkyně však v žalobě nárokovala toliko částku 2 360,78), avšak neuhradil na ně ničeho. 7. Žalobu tak soud shledal zcela důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok ad I.). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaných, účastnických smluv a vyplněním dat a částek, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 AT a odměna za jeden úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) AT (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 AT), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč, jakož i 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. V dané věci soud nehledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 9. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.