70 C 39/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 310 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti sjednáním produktu„ [název produktu] [anonymizováno]“. V této smlouvě se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 3 310 Kč s počátkem pojištění od 9. 2. 2017. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné ke dni 9. 2. 2020, a to ani po opakovaných urgencích žalobkyně. Žalobkyně požaduje žalobou částku 3 310 Kč představující dlužné pojistné za období od 9. 2. 2020 do 8. 2. 2021 a poplatek za upomínku ve výši 300 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, když po celé řízení zůstal zcela pasivní, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, soud proto věc rozhodl dle ustanovení § 115a o. s. ř., bez jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 31. 1. 2017 uzavřela žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu či újmu vzniklou jinému dle čl. II Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti podnikatelů a právnických osob (ZPP [číslo]), a to od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2018, s pojistným obdobím 12 měsíců a s automatickým prodlužováním smlouvy. Žalovaný se zavázal pojistiteli platit ročně pojistné ve výši 3 310 Kč splatné k 20. 2. 2017, dále pak v případě prodloužení vždy nejpozději k datu 8. 2. běžného kalendářního roku. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky, a sice Všeobecné pojistné podmínky a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti podnikatelů a právnických osob. Ze Sazebníku poplatků [právnická osoba], platného pro pojistné smlouvy uzavřené od 1. 12. 2015, soud zjistil, že náklady na upomínání za upomínku po splatnosti byly sjednány ve výši 500 Kč za upomínku, případně za druhou upomínku, pokud výše dluhu převyšovala částku 2 000 Kč. Dopisem ze dne 17. 4. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužného pojistného a rovněž byl upozorněn, že pokud dlužné pojistné nebude uhrazeno do 1 měsíce ode dne doručení upomínky, pojištění dnem následujícím po uplynutí lhůty zanikne. Dopisem ze dne 26. 6. 2020 bylo žalovanému sděleno, že pojištění zaniklo dnem 22. 5. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného, a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužného pojistného ve výši 3 310 Kč; současně jej žalobkyně upozornila, že nezaplatí-li dlužnou částku do 15 dnů ode dne obdržení dopisu, bude žalobkyně dluh vymáhat soudní cestou. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva dle ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), podle které byl žalovaný povinen hradit sjednané pojistné, které však nebylo hrazeno včas a řádně. Za období od 9. 2. 2020 do 8. 2. 2021, tak na pojistném vznikl nedoplatek a žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dnem 9. 2. 2020. Předmětná pojistná smlouva zanikla v souladu se skutečnostmi presumovanými zákonem, tedy z důvodu neplacení pojistného. Žalobou uplatněný nárok na dlužné pojistné ve výši 3 610 Kč včetně částky 300 Kč za upomínku je nárokem na zaplacení pojistného podle ustanovení § 2758 odst. 1 NOZ ve spojení s ustanovením § 2782 NOZ a žádaný úrok z prodlení odpovídá ustanovení § 1970 NOZ a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ačkoli žalovaný byl v prodlení již ke dni 9. 2. 2020, žádala žalobkyně v žalobě toliko přiznání úroku z prodlení až od 10. 2. 2020, a pouze z částky bez poplatku za upomínku, tj. z částky 3 310 Kč). Jelikož soud shledal žalobkyní uplatněné nároky důvodnými, vyhověl žalobě v plném jejich rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 610 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.