70 C 4/2022-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a obsahuje proto pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 016 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu nedoplatků vyúčtovaných cen dodávek elektřiny na základě smlouvy ze dne 17. 8. 2018 o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem. Dodavatel vyúčtoval žalované k odběrnému místu na adrese [adresa žalované] [číslo] dodávky elektřiny za období od 10. 9. 2018 do 13. 3. 2019 na částku 1 899 Kč se splatností dne 28. 3. 2019, a dále fakturou [číslo] dodávky elektřiny za období od 14. 3. 2019 do 22. 5. 2019 na částku 1 117 Kč se splatností dne 10. 6. 2019. Žalovaná na tyto pohledávky neuhradila ničeho. Dodavatel postoupil předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 22. 4. 2021, což bylo žalované písemně oznámeno dodavatelem. Dne 25. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Ani poté však žalovaná na předmětné pohledávky ničeho neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého zástupce (opatrovníka) podáním ze dne 28. 2. 2022, s tím, že opatrovník si nebyl dluhu žalované vědom, přičemž žalovaná trpí podle znaleckého posudku trvalou dušení poruchou (mentální retardací ve středním pásmu), její schopnost přemýšlet abstraktně, kombinovat, vyvozovat závěry a dávat si věci do souvislostí je snížená. Není schopna vyvodit důsledky z porušení předepsaných pravidel ani se ze svého jednání poučit, o čemž svědčí mnohé exekuce vůči její osobě. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka žádala o zohlednění těchto skutečností, popřípadě„ zastavení žaloby“. Pro případ svého procesního neúspěchu žádala žalovaná„ prominutí nákladů řízení“ a o možnost plnění dluhu a náhrady nákladů řízení formou splátkového kalendáře s měsíční splátkou 200 Kč. 4. Žalobkyně podáním ze dne 12. 4. 2022 k výzvě soudu sdělila, že na podané žalobě trvá, s tím, že pokud by soud shledal smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny neplatnou, nechť je žalobní nárok posouzen jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Současně vyslovila souhlas s uhrazením dlužné částky ze strany žalované měsíčními splátkami ve výši 400 Kč. 5. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když oba účastníci s takovým postupem výslovně vyjádřili souhlas. 6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů a skutečností známých soudu z jeho úřední činnosti učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 7. Předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ dodavatel“), s žalovanou uzavřely dne 17. 8. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se dodavatel zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou platným ceníkem žalobkyně. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Dodávku elektřiny do odběrného místa vyúčtoval dodavatel žalované fakturou [číslo] za období od 10. 9. 2018 do 13. 3. 2019 na částku 1 899 Kč se splatností dne 28. 3. 2019, a dále fakturou [číslo] za období od 14. 3. 2019 do 22. 5. 2019 na částku 1 117 Kč se splatností dne 10. 6. 2019. Žalovaná byla k zaplacení dlužných částek vyzvána dopisem (předžalobní výzvou) žalobkyně ze dne 25. 5. 2021. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], výrokem I., byla žalovaná omezena ve svéprávnosti pod písm. a) tak, že není schopna majetkoprávních jednání, nakládání s movitými a nemovitými věcmi, uzavírání smluv a nakládání s finančními prostředky, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, při kterých výše plnění nepřesahuje v součtu částku 2 000 Kč měsíčně; pod písm. b) tak, že není schopna činit právní jednání související s bydlením, uzavírání smluv o nájmu či podávání výpovědi z nájmu a placení nájemného; pod písm. h) tak, že není schopna samostatně jednat před soudy, úřady a správními orgány. Z odůvodnění uvedeného rozsudku rovněž vyplývá, že žalovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, přičemž dle závěrů znalce se jedná o střední pásmo lehké mentální retardace, porucha je trvalá a léčbou není ovlivnitelná a nelze očekávat, že by došlo k významnějšímu zlepšení stavu žalované; je velmi snadno manipulovatelná, není schopna domýšlet důsledky právního jednání ani řádně spravovat svůj majetek či nakládat účelně a hospodárně s finančními prostředky, o čemž mj. svědčí množství exekucí, které jsou proti žalované vedeny. Z odůvodnění uvedeného rozsudku dále plyne, že žalovaná byla vyšetřena v roce 1996 psychiatrem, přičemž jí byla stanovena diagnóza defekt intelektu v pásmu střední debility. Soudu je dále z jeho úřední činnosti známo (nahlédnutím do systému ISAS), že vůči žalované bylo dosud u zdejšího soudu vedeno přinejmenším devět exekučních řízení. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Mezi účastníky byla dne 10. 6. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), na základě které dodavatel dodával žalované elektřinu a žalovaná jako odběratelka měla povinnost platit cenu za dodávku elektřiny dodavateli. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtovaných cen. Předloženými fakturami bylo prokázáno, v jaké výši žalovaná elektřinu čerpala a jaké částky jí byly účtovány. Pohledávka dodavatele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)). Žalovaná se dostala do prodlení v den následující po splatnosti příslušných faktur a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobou uplatněný nárok shledal důvodným a žalobě vyhověl v plném rozsahu (výrok I. tohoto rozsudku). 10. Soud podotýká, že žalovaná byla ve svéprávnosti omezena ve výše vybraně popsaném rozsahu až s účinností od 25. 5. 2020, tedy až poté, co předmětnou smlouvu o sdružených službách dodávek elektřiny uzavřela, i poté, co dodavateli vznikly pohledávky, jež žalobkyně následně touto žalobou uplatnila; smlouva samotná proto není z důvodu pozdějšího omezení svéprávnosti žalované absolutně neplatná. 11. Pokud jde o lhůtu k plnění, stanovil tuto soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč. Vyšel přitom v první řadě z vyjádření opatrovníka žalované, podle kterého lze z prostředků žalované splácet přibližně částku 200 Kč měsíčně, a vedle toho z vyjádření žalobkyně, která vyslovila souhlas se splátkovým kalendářem při měsíční splátce 400 Kč. Důvodem pro vyhovění návrhu žalované (jejího opatrovníka) k rozložení povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou částku do měsíčních splátek je jednak očividně nepříznivá finanční situace žalované, vedle toho množství exekucí vedených proti žalované jakožto povinné (je tedy patrné, že by žalovaná nebyla s to celou dlužnou částku jednorázově žalobkyni uhradit) a vysoká pravděpodobnost, že žalovaná ještě v době uzavření smlouvy o dodávkách elektřiny a vzniku dluhů na vyúčtovaných službách nebyla bez pomoci třetí osoby schopna si své finance spravovat ani si nebyla schopna plně uvědomit důsledky prodlení s úhradou vyúčtovaných dodávek elektřiny. V případě žalované tak jde o ojedinělou a výjimečnou kombinaci faktorů, jež dle názoru soudu odůvodňují povolení úhrady dlužné částky formou měsíčních splátek dle výroku I. tohoto rozsudku. 12. Konečně pak, pokud jde o náhradu nákladů řízení, rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to podle § 150 o. s. ř. Žalobkyně sice byla v řízení plně úspěšná, avšak podle názoru soudu jsou okolnosti popsané v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku ve svém souhrnu natolik závažné, že je lze v takto výjimečném případě kvalifikovat jako důvody zvláštního zřetele hodné, pro které zákon umožňuje soudu, aby nepřiznal náhradu nákladů řízení tomu, komu by za běžných okolností přiznána býti měla. Je patrné, že žalovaná trpí duševní poruchou (mentální retardací) již po delší dobu předcházející uzavření smlouvy (patrně nejméně od roku 1996), a soud by tudíž považoval za nemorální navyšovat její zjevnou předluženost navíc ještě přiznáním náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně.