70 C 55/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 6. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 391 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 12. 7. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky ŠKODA, typ OCTAVIA, [registrační značka], pro půlroční pojistné období, přičemž první pojistné bylo sjednáno ve výši 1 517 Kč. Žalovaný řádně a včas nehradil pojistné za období od 12. 7. 2020 do 15. 10. 2020, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 1 391 Kč, která mimo dlužného pojistného obsahuje také náklady na vymáhání, konkrétně upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění a upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění, obě po 300 Kč. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky ŠKODA, typ OCTAVIA, [registrační značka], které se žalobkyně jako pojistitel zavázala žalovanému poskytnout. Počátek pojištění byl sjednán na 12. 7. 2019. Žalovaný se zavázal za pojištění hradit pololetní pojistné v částce 1 517 Kč. Ve smlouvě je současně ujednáno, že se tento vztah řídí všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 12. 7. 2020 do 15. 10. 2020 v celkové výši 1 091 Kč, přičemž splatnost pojistného nastala se zánikem pojištění, tedy dne 16. 10. 2020. Žalobkyně dále zaslala žalovanému upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění a upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění, kdy byl žalovanému za každou tuto upomínku účtován poplatek ve výši 300 Kč. 6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný nesplnil svou povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se uzavřením pojistné smlouvy zavázal. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném neuhrazené pojistné, a dále poplatky za upomínku k úhradě dlužného pojistného před a po zániku pojištění, na které je vzhledem k jejich formulaci nutno nahlížet jako na náklady spojené s uplatněním pohledávky, které byly kvantifikovány přímo ve smlouvě, které jsou po žalovaném požadovány v souladu se smluvním ujednáním a sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného, stejně jako v souladu se zákonným pořádkem vzhledem ke způsobu vymáhání. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením dluhu, vznikl žalobkyni též nárok požadovat zákonný úrok z prodlení § 1970 o. z., a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, tedy od 17. 10. 2020 do 14. 6. 2021. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný řádně nehradil pojistné, k čemuž se zavázal uzavřením pojistné smlouvy, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 391 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně tří paušálních částek náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám její zástupkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.