70 C 74/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 045 Kč sestávající z příspěvku žalovaného ve výši 4 745 Kč za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo TP [číslo] za dobu od 29. 8. 2019 do 9. 11. 2019, po kterou nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla, a dále z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 15. 1. 2020 byla žalovanému doručena dne 28. 1. 2020, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu (tedy vlastníka/provozovatele vozidla). Splatnost příspěvku tak podle žalobkyně nastala dne 29. 2. 2020, když žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v délce 30 dní od doručení výzvy ze dne 15. 1. 2020. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo TP [číslo], s objemem válců motoru nad 1 850 ccm do 2 500 ccm, a to v době od 29. 8. 2019 do 9. 11. 2019, když pro uvedenou dobu k tomuto vozidlu neexistovalo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní poté, co prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění, a zároveň že to byl právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou, která byla žalovanému doručena dne 28. 1. 2020 Touto výzvou byla žalovanému stanovena lhůta uhradit příspěvek na nepojištěné vozidlo ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Současně byl žalovaný vedle úhrady příspěvku vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále v tomto rozsudku jen„ ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále v tomto rozsudku jen„ Vyhláška“; v této konkrétní věci podle písm. h) odkazovaného ustanovení Vyhlášky, tedy ve výši 65 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené v § 2a Vyhlášky paušální částkou 300 Kč (srov. § 4 odst. 4 ZPO a zákonné zmocnění v § 4 odst. 5 téhož zákona). Žalobkyně poskytla žalovanému ve výzvě k zaplacení třicetidenní splatnost žalovaných nároků, která nastala třicátým dnem od 28. 1. 2020, tj. dne 27. 2. 2020 (čtvrtek), a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím, tedy dnem 28. 2. 2020, do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; žalobkyně nicméně požadovala toliko úrok z prodlení od 1. 3. 2020, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 1. 2020 byla výše repo sazby stanovená na 2 %, což zvýšeno o 8 procentních bodů činí 10 % jakožto roční výši úroku z prodlení žalovaného s placením žalobkyní uplatněné pohledávky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, jež odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal souladnými se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 045 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních částek náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám její zástupkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.