70 C 98/2016-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2015 domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené dne 15. 3. 2012 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] coby předchůdkyní žalobkyně, když do 14. 4. 2012 nezaplatil poskytnutou částku 2 000 Kč ani sjednaný poplatek 400 Kč. Dne 28. 2. 2017 byl usnesením vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením, současně byli věřitelé, kteří dosud své pohledávky nepřihlásili, vyzváni, aby tak učinil do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Zdejší řízení tím bylo přerušeno, o čemž byli účastníci vyrozuměni. Dne 30. 5. 2022 vzal insolvenční soud usnesením č. j. [insolvenční spisová značka], které již nabylo právní moci, na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Poté bylo ve zdejším řízení pokračováno. Žalovaný při jednání dne 12. 9. 2022 uvedl, že žalobkyně nemá žalobou uplatněný nárok, neboť se žalovaný oddlužil a žalobkyně měla možnost svou pohledávku v rámci insolvence přihlásit. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaný se dne 15. 3. 2012 dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému částku 2 000 Kč na 30 dnů za poplatek 400 Kč. Téhož dne byla částka 2 000 Kč zaslána žalovanému na bankovní účet. Dne 24. 4. 2015 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že se pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Dne 28. 2. 2017 byl zjištěn úpadek žalovaného, bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé žalovaného byli usnesením zveřejněným v insolvenčním rejstříku vyzváni, aby své pohledávku přihlásili. Dne 30. 5. 2022 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného coby dlužníka v insolvenci a současně jej osvobodil od placení pohledávek ve smyslu § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 15. 3. 2012 uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, čímž předchůdkyni žalobkyně vznikla pohledávka za žalovaným, která byla posléze podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postoupena na žalobkyni. Žalobkyni nic nebránilo v přihlášení pohledávky v insolvenci na základě výzvy insolvenčního soudu. Žalovaný byl od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Rovněž od žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně byl tedy žalovaný podle § 414 odst. 1 nebo odst. 2 insolvenčního zákona osvobozen. Pohledávka žalobkyně nezanikla, avšak nadále existuje toliko jako naturální obligace a ve zdejším soudním řízení ji proto nelze přiznat (srov. např. NS 29 Cdo 3509/2010). Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo, neboť žalovaný, jenž byl ve věci úspěšný a právo mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí, se jej výslovně vzdal, a žalobkyně byla ve věci neúspěšná.