ECLI: ECLI:CZ:OSUL:2022:74.C.371.2021.4 Datum: 2022-01-14 Předmět: O zaplacení 1 250 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 562 z. č. 89/2012 Sb."] ["elektronický podpis""postoupení pohledávky""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: O zaplacení 1 250 Kč s příslušenstvím (["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 562 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], bylo zaplacení částky 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 20. 9. 2015 do zaplacení z titulu nevrácených peněžních prostředků, které mu poskytla [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena prostřednictví prostředků komunikace na dálku a to internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný na těchto stránkách vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a tuto odeslal právní předchůdkyni žalobkyně, když před odesláním žádosti se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, s obsahem smlouvy o zápůjčce a standartními informace o spotřebitelském úvěru, když odesláním žádosti s nimi vyslovil souhlas. Totožnost žalovaného byla ověřena tak, že byla provedena kontrola sděleného čísla dokladu totožnosti v databázi ztracených či odcizených průkazů Ministerstva vnitra a údaje uvedené v občanském průkazu se shodovali s údaji uvedenými v žádosti o zápůjčku. Následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč nejpozději do 19. 9. 2015. Dlužná částka ve výši 1 250 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 1 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 250 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2015 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl před podáním žaloby k úhradě dluhu upomenut zástupcem žalobkyně.
3. Žalovaný k žalobě uvedl, že s právní předchůdkyní žalobkyně ani s žalobkyní neuzavřel žádnou smlouvu o zápůjčce, ani od ní neobdržel žádné finanční prostředky. V době uzavření smlouvy o zápůjčce neměl ani bankovní účet.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: K listině označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], dle které byl jako věřitel označena [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], výše zápůjčky měla činit 1 000 Kč, nebyl připojen podpis právní předchůdkyně žalobkyně ani podpis (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický) žalovaného (smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Dle smlouvy byl klient (označený jako žalovaný) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 1 250 Kč tvořenou jistinou 1 000 Kč a poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč, a to do 19. 9. 2015 (smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] byl z emailové adresy [email] s poznámkou za uživatele [email] odeslán email na adresu [email], ve kterém je uvedeno, že žádost o půjčku byla přijata (email ze dne [datum]). Z emailu ze dne [datum] dále plyne výše půjčky (3 000 Kč), cena půjčky (750 Kč), její splatnost a osobní údaje klienta (email ze dne [datum]). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet [jméno] [příjmení] částku ve výši 1 000 Kč (výpisu z účtu žalobkyně ze dne [datum], sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 11. 2021). Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 1. 12. 2015 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2015). Zástupce žalobkyně vyzval dne 20. 12. 2018 žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 945 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla žalovanému odeslána, když datum odeslání není čitelné (předžalobní výzva ze dne 20. 12. 2018, podací arch). Z výpisu z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně plyne, že dne [datum] byla přijata žádost o poskytnutí zápůjčky, když jako klient je v žádosti označen žalovaný (výpis z interní databáze žalobkyně – protokol o žádosti o zápůjčku).
5. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že dne [datum] došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] že smlouvu uzavřel právě žalovaný, když zejména neprokázala, že údaje v systému vedeném její právní předchůdkyní vyplnil právě žalovaný (že to byl právě on, kdo vyplnil a odeslal žádost o zápůjčku) a že údaje v něm uložené nebyly změněny ani žalobkyní (ve svůj prospěch), ani třetí osobou, když se žalobkyně svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že registraci na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]) provedl právě žalovaný, když právní předchůdkyně žalobkyně osobně nikdy neověřila totožnost klienta, ani nebyla totožnost ověřena třetí sobou například Českou poštou. Identitu klienta žalobkyně dovozuje pouze ze skutečnosti, že byl ve smlouvě označen. Právní předchůdkyně žalobkyně si nijak neověřila, že účet uvedený ve smlouvě je veden pro žalovaného. V tomto řízení navíc bylo zjištěno, že účet, který byl uveden ve smlouvě, a na který byly odeslány finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, nepatří žalovanému, ale třetí osobě. Soud tak byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč obdržel žalovaný. I kdyby shora uvedené informace byly vyplněny skutečně žalovaným, nebylo dalšími provedenými důkazy prokázáno, že žalovanému byl znám obsah smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 8. 2015 a že s ní vyslovil souhlas, když toto své tvrzení žalobkyně opírá o email, který právní předchůdkyně žalobkyně odeslala sama sobě, a ve kterém je navíc uvedena jiná výše zápůjčky. Dále své tvrzení opírá o výpis z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně, avšak žalobkyně vůbec nenavrhla důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v jejím systému, v rámci kterého mělo dojít k uzavření smlouvy, jsou chráněny proti změnám, ať již zásahům zvenčí (způsobenými třetími osobami) či zásahům z pozice administrátora. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat.
6. Soud dodává, že z provedeného dokazování plyne, že smlouva nebyla podepsána, ale byla uzavřena v rámci elektronického systému vedeného žalobkyní ve smyslu § 562 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dál jen„ občanský zákoník“), když žalobkyně zároveň neprokázala, že by záznamy v něm uvedené byly činěny systematicky a posloupně a že byly chráněny proti změnám. Soud dále uvádí, že podpis na listině sice může být nahrazen mechanickými prostředky ale jen tam, kde je to obvyklé, když obvyklé to je v případě právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatele nikoliv však ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli. Závěrem soud dodává, že v souladu článkem 25 bodu 2 Nařízení EU [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu pouze kvalifikovaný elektronický podpis.
7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru (250 Kč), neboť nárok na jeho úhradu měl být sjednán ve smlouvě o zápůjčce. V řízení navíc bylo zjištěno, že částku ve výši 1 000 Kč žalovaný neobdržel, tedy nárok právní předchůdkyně žalobkyně nelze posoudit ani jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovanému tak nevznikla ani povinnost vrátit částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se tak ani nemohl dostat do prodlení s jejím vrácením. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
8. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byl zcela úspěšný žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však uvedl, že náhradu nákladů nepožaduje, proto mu soud žádnou náhradu nákladů nepřiznal.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.