75 C 208/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 52 342,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 4. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr ve výši 52 342,97 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 26. 7. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (vč. standardních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 12. 4. 2018 prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. 4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z dokumentu označeného jako„ loan application info“ soud zjistil, že jsou zde uvedeny nacionále žalovaného, včetně telefonního čísla, e-mailu a čísla účtu č. [bankovní účet]. 6. Z dokumentu označeného jako„ platební informace“ soud zjistil, že zůstatek jistiny po poslední platbě byl 40 986,01 Kč, k tomu žalobkyně připočítala třikrát částku 250 Kč coby náhradu účelně vynaložených nákladů a úroky za období čerpání ve výši 10 606,96 Kč. Celkovou dlužnou částku tedy vyčíslila na 52 342,97 Kč. Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na 26. 7. 2020. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 1. 2021, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni coby postupníka. 10. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni uzavření smlouvy žalovaný. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“). 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o uzavření revolvingové smlouvy dne 12. 4. 2018 prostředky komunikace na dálku se žalovaným nebylo prokázáno. Žádná z žalobkyní předložených listin neobsahovala podpis žalovaného, ani jinak nezachycovala projev vůle žalovaného směřující k uzavření předmětné smlouvy, žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jakým způsobem ověřila před uzavřením smlouvy totožnost žalovaného. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo. Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce naopak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 986,01 Kč a žalovaný žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) tyto ani přes výzvu nevrátil a dostal se tak s placením do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu. 17. Jelikož v daném případě žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 40 986,01 Kč (tj. čerpané částka - jistina - úvěru) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 986,01 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení (bod I. výroku). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.) 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 314,70 Kč, přičemž tato částka představuje 56,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 094 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 342,97 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 950 Kč ve výši 1 879,50 Kč.