76 C 126/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, avšak neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč 2. Soud podle § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný výše uvedeného dne cestoval na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Bylo mu uloženo zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Následně zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu 4. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou. 5. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, když se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto je povinen zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému. Výše jízdného a přirážky je stanovena v přepravních podmínkách a tarifu žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyni žalovanou částku přiznal, a to včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. 7. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. V tomto řízení jde o věc, která je typově velmi jednoduchá po skutkové i právní stránce. Žalobkyně musí být sama adekvátně vybavena materiálně i personálně pro takové vymáhání pohledávek, které je pro ni běžné. Pohledávky žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému jsou obdobné, liší se pouze osoby žalovaných, data a linky přepravy, event. výše vyměřeného jízdného. Podávání těchto žalob, spočívající fakticky pouze ve změně uvedených údajů, je činností rutinní, která nevyžaduje odborné znalosti. Uplatňování takto jednoduchých nároků tak vzhledem k výše uvedenému zásadně nevyžaduje právní zastoupení a v tomto řízení nenastaly žádné mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu, které by případně právní zastoupení odůvodňovaly. Postup žalobkyně, kdy výkon vlastního podnikání přenechává třetí osobě (advokátovi), je z výše uvedených důvodů neúčelný, vede pouze k navýšení nákladů řízení, především na úkor žalovaných, a lze jej považovat za zneužití práva na právní zastoupení (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 988/12 ze dne [datum]). Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu, na jakou by měla nárok, kdyby nebyla zastoupena, a to ve výši, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a paušálním výdajům nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč. Co se týče náhrady těchto hotových výdajů, soud vyšel z ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., dle kterého soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen advokátem, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Tímto předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. Soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky a přiznal žalobkyni náhradu ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby (předžalobní výzva a sepis žaloby). 8. Jelikož žalobkyni, které byla přiznána náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.