8 C 249/2021-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 280 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb v rámci členství v programu [název] uzavřené dne 28. 2. 2017 mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jejímž předmětem bylo přenechání mobilního telefonu [název] [anonymizována čtyři slova], v hodnotě 26 160 Kč k užívání žalovanému, přičemž smlouvu porušil tím, že nehradil poplatek za užívání přístroje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z neuhrazených poplatků za užívání přístroje ve výších 1 090 Kč, 1 090 Kč a 17 800 Kč, z nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a úroků z prodlení. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný Soud nařídil jednání na den 10. 1. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud dospěl k závěru, že žádná z v žalobě uvedených tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně především nepředložila žádné důkazy k tvrzenému uzavření smlouvy o poskytování služeb v rámci členství v programu [název]. Žalobkyně sice v žalobě označila důkaz smlouvou o užívání, avšak tuto nepředložila a neúčastí na jednání se připravila o možnost poučení k prokázání tohoto tvrzení. Z provedeného důkazu předávacím protokolem přístroje ze dne 1. 3. 2017 vyplývá toliko, že žalovaný nějaký mobilní telefon [název] [anonymizována tři slova], dne 1. 3. 2017 převzal; z protokolu však není zřejmé, na základě jakého důvodu, či zda tento souvisel s tvrzenou uzavřenou smlouvu, přičemž na rozdíl od žalobního tvrzení byla hodnota předaného přístroje dle protokolu 21 190 Kč, nikoli tvrzených 26 160 Kč. K prokázání tvrzení o uzavření smlouvy a obsahu smluvních podmínek neslouží ani provedený důkaz podmínkami programu [název] [anonymizováno] každý rok, neboť tyto nebyly žalovaným podepsány a není vůbec zřejmé, zda jakkoli souvisí s tvrzenou uzavřenou smlouvou. Důkazy provedenými fakturami sice dle soudu prokazují, že žalovanému byly tyto částky vyúčtovány, avšak není zřejmé, z jakého důvodu a zda tedy souvisí s tvrzenou smlouvou. Z výše uvedeného plyne, že nebylo možno považovat za prokázané ani tvrzení o ukončení smlouvy a vzniku práva původní věřitelky požadovat úhradu tvrzené hodnoty přístroje. S ohledem na výše uvedená neprokázaná tvrzení je pak bez významu navržený důkaz k tvrzenému postoupení pohledávky, který tak soud neprováděl, jakož i tvrzení o vzniku nákladů vymáhání, k němuž žalobkyně důkazy neoznačila. Pokud by se žalobkyně jednání bývala účastnila, byla by řádně poučena podle § 118a o. s. ř. k označení důkazů k tvrzeným skutečnostem, žalobkyně se však neúčastí na jednání možnosti tohoto poučení vzdala. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení k uzavření smlouvy a vzniku tvrzené povinnosti žalovaného, čímž nesplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neprokázala, že pohledávka z titulu tvrzené smlouvy o poskytování služeb v rámci členství v programu [název] kdy její tvrzené právní předchůdkyni vznikla, a nemohla tak být schopna prokázat ani svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Soud proto právní stránce posoudil věc tak, že žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla zcela neúspěšná ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly.