16 C 9/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010, č. j. 17 Nc 264/2009-25 byla schválena dohoda rodičů, na základě, které byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši 3 100 Kč měsíčně. Při schválení dohody rodičů vycházel tehdy soud ze zjištění, že oba rodiče měli dvě vyživovací povinnosti, matka byla zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 369 Kč a průměrný čistý měsíční příjem otce činil 38 149 Kč. Současně byla otci stanoveno výživné na mladší dceru ve výši 2 900 Kč. Žalobkyně tehdy byla žákyní 1. třídy ZŠ. 2. Žalobou, doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zvýšení výživného z částky 3 100 Kč na částku 11 000 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2018 otec přispíval na její výživu 4 100 Kč měsíčně, od září 2022 pak přispívá 6 000 Kč měsíčně. V souvislosti se studiem právnické fakulty na VŠ v [obec] ani takto dohodnuté zvýšení nepostačuje na pokrytí všech potřeb. Žalobkyně v současné době žije v pronajatém bytě v [obec] se čtyřmi dalšími spolubydlícími, přičemž náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Jezdí pravidelně domů a měsíčně na cesty do [obec] a zpět vynaloží 600- 700 Kč. Dále má žalobkyně zakoupenou průkazku na tramvaj za 176 Kč měsíčně. Žalobkyně má bezlepkovou dietu, což zvyšuje náklady na stravu o 30 - 50% a současně je nutno zakoupit kosmetiku za 500 Kč měsíčně. Žalobkyně je s otcem v kontaktu málo, přibližně jednou za měsíc na obědě u babičky. 3. K prokázání svého tvrzení žalobkyně předložila potvrzení o studiu, nájemní smlouvu, kopie emailů a požadavku na přehled příjmu otce. 4. Ve své účastnické výpovědi při jednání soudu pak žalobkyně uvedla, že je svobodná a bezdětná, v současnosti je studentkou prvního ročníku právnické fakulty v [obec]. Nyní žije v bytě o velikosti 3+1, kde žije se čtyřmi dalšími spolužáky, celkový nájem činí 20 000 Kč i s energiemi, tedy žalobkyně platí 4 000 Kč měsíčně. Léčí se s atopickým ekzémem, přičemž léky vyjdou zhruba na 500 Kč měsíčně. Kvůli tomuto onemocnění praktikuje bezlepkovou dietu, což je dražší strava přibližně o 30 %, proti standartním cenám. Žalobkyně dále nosí oční čočky, přičemž jedno balení vyjde na 1 700 Kč a vystačí zhruba na půl roku. Žalobkyně se dvakrát až třikrát za týden stravuje v menze, kde oběd stojí zhruba sto korun. Standartně jezdí domu za matkou jednou za čtrnáct dní a cesta tam a zpět vyjde na 600 Kč. Za měsíční jízdenku na MHD platí 176 Kč. Za učebnice a ÚZ zaplatila žalobkyně nyní něco okolo 1 200 Kč. Ke studiu dále potřebuje počítač, který ji zakoupila matka. Se žalovaným se vídá – 1-2x za měsíc na obědě. Žalobkyně od žalovaného dostává pravidelně dárky na Vánoce a narozeniny. Naposledy na Vánoce dostala 1 000 Kč na nákup. Matka jí přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně odsouhlasila dohodu o zvýšení výživného v září 2022 na 6 000 Kč, jelikož si myslela, že matka jí bude platit stejnou částku, bylo jí však matkou vysvětleno, že takto vysokou částku hradit nemůže. 5. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, slyšen jako účastník řízení uvedl, že má celkem tři vyživovací povinnosti. Na nezletilou [jméno] má otec vyměřeno výživné 4 500 Kč měsíčně. Jeho průměrný čistý příjem činí 55 000 Kč měsíčně a má jako přísedící Krajského soudu [obec] odměnu 150 Kč měsíčně. V současnosti žije v domácnosti s přítelkyní a její 13. ti letou dcerou v bytě 3+1, na který splácí hypoteční úvěr ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dále splácí své sestře půjčku částkou 10 000 Kč měsíčně, přičemž tento dluh bude vyrovnán v květnu 2024. Celková hodnota bytu je 3 500 000 Kč. Na společnou domácnost přispívá částkou 15 000 Kč měsíčně (elektřina, plyn, voda, televize a jídlo). Ze zbylých prostředků se snaží odkládat na koupi rodinného domu, avšak dle posledního zhodnocení situace, mají v plánu zůstat v panelovém bytě. Dále hradí náklady spojené s osobním automobilem v jeho vlastnictví - Škoda Octavia cca 12 let stará. S žalobkyní se v září 2022 dohodl na výživném 6 000 Kč měsíčně a dle jeho názoru, pokud by matka měla lepší zaměstnání, pak by měla nezletilá dostatek financí. Matka žalobkyně by byla schopna dosahovat lepších příjmů a poukázal na skutečnost, že i matka vlastní nemovitost na [část obce] v [obec]. Dále konstatoval, že o dcery měl vždy zájem a například oběma zaplatil autoškolu a jezdil s nimi na dovolené. V současnosti je pravda, že styk probíhá z důvodu nezájmu ze strany žalobkyně převážně u obědů. Žalovaný považuje za přiměřené výživné ve výši maximálně 7 000 Kč. 6. Za nesporné bylo konstatováno, že žalobkyně studuje právnickou fakultu v [obec] a žije v bytě s náklady na bydlení 4 000 Kč měsíčně. 7. Soud provedl důkaz spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 0 P 223/2020, čímž bylo prokázáno, že byla schválena dohoda otce o zvýšení vyživovací povinnosti pro jeho dceru [jméno] na 4 500 Kč měsíčně. 8. Ze zprávy o výdělku otce se prokazuje, že za období leden až červen 2022 měl otec průměrný čistý měsíční příjem 61 859 Kč měsíčně, za červenec až prosinec 2022 měl otec průměrný čistý měsíční příjem 63 128 Kč. 9. Z emailové konverzace se dokládá, že matka žalobkyně komunikovala se žalovaným za účelem uzavření dohody, kdy požadovala výživné 11 000 Kč měsíčně, žalovaný navrhl zvýšení na 6 000 Kč. 10. Podle ustanovení, § 910 odst. 1 o. z., mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 o. s. ř. je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Jelikož v tomto případě výživné již stanoveno bylo, musel soud posoudit, zda v mezidobí od poslední úpravy výživného došlo v poměrech účastníků k takové změně, která by ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona odůvodnila zvýšení výživného. 11. V tomto případě bylo o výživném naposledy rozhodováno rozsudkem ze dne [datum], tedy před více než dvanácti lety. Výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni bylo vyměřeno částkou 3 100 Kč měsíčně za situace, popsané v prvém odstavci. 12. Soud tedy zhodnotil skutkový stav ve světle zmíněných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že základní předpoklad trvání vyživovací povinnosti, tedy stav odkázanosti oprávněné na výživu povinného a jeho neschopnost se z objektivních důvodů sám živit, je v daném případě naplněn. Žalobkyně se ke dni vydání tohoto rozhodnutí stále připravuje na své budoucí povolání, přičemž toto podle přesvědčení soudu nelze hodnotit jako neúčelné, neboť studium v budoucnu umožní žalobkyni vykonávat kvalifikovanou, a tedy i dostatečně finančně ohodnocenou práci. Zároveň soud dospěl k závěru, že od doby vydání posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatné změně poměrů účastníků ve smyslu § 163 o. s. ř., která odůvodňuje zvýšení výživného. Výživné, dosud hrazené žalovaným, bylo stanoveno v době, kdy žalobkyně docházela do 1. třídy ZŠ. V současné době je opět v prvním ročníku, ovšem vysoké školy. Žalobkyně má tedy výrazně zvýšeny celkové potřeby na studium (zejména nákup finančně náročných knih a i dalších pomůcek, jako je např. notebook, dojíždění i ubytování. Žalobkyně zvolila finančně co nejméně náročný způsob ubytování ve studentském bytě, a to formu spolubydlení se čtyřmi dalšími spolužáky, přesto náklady na bydlení činí minimálně 4 000 Kč na měsíc (v závislosti na případných nedoplatcích za energie). U žalovaného lze konstatovat výraznou změnu od posledního rozhodnutí ve zvýšení vyživovacích povinností ze dvou na tři. Žalovaný na nejmladší dceru hradí výživné 4 500 Kč měsíčně. Od posledního rozhodnutí o výživném na žalobkyni před dvanácti lety se však výrazně zvýšil jeho příjem a to z 38 149 Kč na průměrný čistý měsíční příjem 63 128 Kč. Nad rámec výživného žalovaný pravidelně nakupuje žalobkyni dárky k narozeninám a Vánocům v hodnotě přibližně 1 000 Kč ke každé příležitosti. Matka nyní přispívá žalobkyni běžnými výdaji o víkendech jednou za 14 dní, hradí žalobkyni na mimořádné výdaje (např. notebook) a pravidelně ji přispívá částkou 3 000 Kč. 13. Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že v tomto případě jsou dány zákonem stanovené podmínky pro zvýšení výživného, když zejména došlo k výraznému navýšení potřeb žalobkyně ve všech oblastech života v neposlední řadě evidentně i v souvislosti s vysokoškolským studiem. Žalovaný má na druhou stranu o cca 25 000 Kč v průměru vyšší příjmy a i po odečtu všech splátek se mu dařilo finance odkládat. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že jsou zde dány důvody pro zvýšení výživného, což i sám žalovaný uznal, kdy připustil možnost navýšení výživného na 7 000 Kč měsíčně. Soud zohlednil potřeby žalobkyně, kdy je však současně nutno konstatova