29 C 166/2023-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 18 572,80 Kč za neoprávněný odběr elektřiny se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ode dne následujícího po dni splatnosti faktury vyzývající k její úhradě do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná prováděla neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [obec]. Na základě kontroly [číslo] odběrného místa ze dne [datum] byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny (zjištěný stav elektroměru VT 37 530 kWh a NT 25 936 kWh). Smlouva o dodávce elektřiny byla ukončena ke dni [datum] se stavem elektroměru VT 37 602 kWh a NT 25 492 kWh. Žalobkyně vyčíslila neoprávněný odběr a náklady za zajištění neoprávněného odběru fakturou [číslo] ze dne [datum] v celkové výši 18 572,80 Kč, faktura byla splatná ke dni [datum]. Žalobkyně tedy po žalované z tohoto titulu požaduje částku 18 572,80 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise (protokol o neoprávněném odběru elektřiny, oznámení o výsledku kontroly, faktury za neoprávněný odběr a dalších důkazů) soud zjistil, že žalovaná neoprávněně odebírala elektřinu v odběrném místě na adrese žalované [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyně kontrolou zjistila neoprávněný odběr, který následně vyčíslila celkem částkou ve výši 18 572,8 Kč, tj. neoprávněný odběr ve výši 7 154,03 a náklady za zjištění neoprávněného odběru ve výši 11 418,77 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 572,80 Kč žalované vyúčtovala fakturou [číslo] která byla splatná ke dni [datum]. Jelikož žalovaná prováděla neoprávněný odběr a dlužnou částku ve stanovené lhůtě nezaplatila, ocitla se v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované úroky z prodlení. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud zejména z ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a vyhl. č. 259/2020 Sb., ve znění účinném ke dni odběru elektřiny a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. a dále z ustanovení § 16 vyhlášky č. 259/2020 Sb., o měření elektřiny. 5. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku s úrokem z prodlení z této částky od prvního dne prodlení do zaplacení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.