30 C 15/2023-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18.630 Kč s úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 25.12.2020 do 2.10.2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ ZPOPV“). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 65 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Tento však ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak celkem domáhala zaplacení částky ve výši 18.630 Kč s příslušným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. 4. Z předložených listin soud po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný v rozhodném období od 25.12.2020 do 2.10.2021 byl vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, a že v tomto období (tj. po dobu 282 dnů) pro uvedené vozidlo nebylo sjednáno pojištění k odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku ve výši 18.330 Kč (tj. 65 Kč x 282 dnů) a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný však ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 5. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 ZPOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (výše denní sazby činí 65 Kč, tj. celkem 18.330 Kč za dobu 282 dnů). Dle § 4 téže vyhlášky žalobkyni v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva vzniká právo na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou příspěvku (§ 1968 NOZ), vznikla žalovanému povinnost zaplatit nejen příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jakož i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.630 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.