33 C 350/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 155 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní ústní smlouvu o dílo. Žalobkyně se zavázala pro žalovaného provést dílo: připojení radiátoru a provedení rozvodu potrubí na adrese [adresa] Cena díla činila 15 155 Kč včetně DPH. Žalovaný dluh písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný písemně prohlásil, že uznává dluh ve výši 15 155 Kč z titulu neuhrazené ceny díla (připojení radiátoru a provedení rozvodu potrubí na adrese [adresa]), které bylo realizováno dne [datum]. Žalovaný se zavázal dluh ve výši 15 155 Kč uhradit do [datum] 4. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byla žalobkyní o zaplacení dlužné částky upomenut. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalovaný písemně prohlásil, že uznává dluh ve výši 15 155 Kč z titulu neuhrazené ceny díla (připojení radiátoru a provedení rozvodu potrubí na adrese [adresa]), které bylo realizováno dne [datum]. Žalovaný se zavázal dluh ve výši 15 155 Kč uhradit do [datum]. Žalovaný byla žalobkyní o zaplacení dlužné částky upomenut. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z., na jejímž základě se zhotovitel (žalobkyně) zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele (žalovaného) dílo a objednatel (žalovaný) se zavázal dílo převzít a zaplatit cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila, když provedla na svůj náklad a nebezpečí ujednané dílo, které žalovaný převzal. Žalovaný však svou povinnost (tj. dílo zaplatit) nesplnil, pročež následující den po splatnosti, tj. dne [datum], se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené dle nařízení vlády (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše, soud má tak za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval (§ 2053 o. z.). 13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 155 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 34 C 276/2020, 70 C 72/2020 a 30 C 319/2018); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů. 16. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). 17. Úkony advokáta dle předložených listin mají v dané věci znaky spíše administrativní činnosti. Žaloba pak spočívá v doplnění identifikačních údajů a základních skutkových údajů do předem připraveného vzoru, kde základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je měněna jen s drobnými odchylkami. Jde tedy o to, že bez ohledu na skutkovou složitost věci, v daných případech zástupce jménem žalobkyně užívá pro svá podání ustálené zjednodušené formy. Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t.