33 C 354/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaná dne [datum] uzavřeli smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě v ulici [obec a číslo], [obec] (dále jen„ Byt“). Žalovaná neuhradila část nájemného za [měsíc] [rok] ve výši 200 Kč, nájemné za [měsíc] [rok] ve výši 4 866 Kč a zálohu na služby spojené s nájmem bytu za měsíc [měsíc] [rok] ve výši 5 934 Kč. Žalovaná dluh uznala co do důvodu a výše. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na 3. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná písemně prohlásila, že uznává dluh ve výši 11 000 Kč z titulu neuhrazené části nájemného za užívání Bytu za [měsíc] [rok] ve výši 200 Kč, nájemného za [měsíc] [rok] ve výši 4 866 Kč a zálohy na služby spojené s nájmem bytu za měsíc [měsíc] [rok] ve výši 5 934 Kč. 4. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla žalobcem o zaplacení dlužné částky upomenuta. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 6. Žalovaná písemně prohlásila, že uznává dluh ve výši 11 000 Kč z titulu neuhrazené části nájemného za užívání Bytu za [měsíc] [rok] ve výši 200 Kč, nájemného za [měsíc] [rok] ve výši 4 866 Kč a zálohy na služby spojené s nájmem bytu za měsíc [měsíc] [rok] ve výši 5 934 Kč. Žalovaná byla žalobcem o zaplacení dlužné částky upomenuta. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Podle § 2217 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích. 13. Žalobce (pronajímatel) se žalovanou (nájemkyní) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu (§ 2201 a násl. o. z.), kterou žalobce žalované přenechal do dočasného užívání Byt a žalovaná se oproti tomu zavázala žalobci platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 o. z.). Žalovaná nehradila žalobci část nájemného za [měsíc] [rok], nájemné za [měsíc] [rok] a zálohu na služby spojené s nájmem bytu za měsíc [měsíc] [rok]. Tímto se ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše, soud má tak za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval (§ 2053 o. z.). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.