34 C 93/2023-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne 2. 1. 2020 se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná částku 20 000 Kč vyčerpala dne 2. 1. 2020. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s ročním úrokem ve výši úrokové sazby 14,9 % pravidelnými měsíčními splátkami po 696 Kč splatných vždy k 14 dni v měsíci počínaje dnem 14. 2. 2020. Protože úvěr nebyl žalovanou řádně a včas hrazen, žalobkyně jej ke dni 14. 11. 2021 zesplatnila. Za zaslání upomínky byla žalobkyně oprávněna účtovat částku 300 Kč a za výzvu 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalované tři výzvy. Žalobkyně požadovala jistinu úvěru po splatnosti ve výši 12 330,67 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, úrok 14,9 % p.a. z jistiny ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované podobě ve výši 1 254,77 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny a poplatků ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované podobě ve výši 691,12 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 6. 2023. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, přestože byl řádně předvolána. Žalobkyně se k jednání také nedostavila, avšak svou neúčast omluvila písemně, o odročení jednání nepožádala a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru předsmluvních informací soud zjistil, že dne 2. 1. 2020 si žalovaná u žalobkyně požádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne 2. 1. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo], kterou se žalobkyně zavázala žalované na její požádání poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 14,9 % p. a. splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 696 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje dnem 14. 2. 2020 až do úplného zaplacení. Dále si strany sjednaly, že v případě prodlení žalované s hrazením splátek úvěru je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. V článku I.7 je žalobkyně oprávněna účtovat žalované náklady spojené se za zasláním výzvy ve výši 500 Kč. 6. Z výpisu úvěrového účtu č. [bankovní účet] se podává, že žalovaná dne 2. 1. 2020 čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. 7. Dopisem ze dne 16. 11. 2021 žalobkyně žalované s odvoláním na smluvní podmínky oznámila, že v důsledku prodlení s hrazením splátek pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 14. 11. 2021 úvěr zesplatňuje. Zároveň byla žalovaná vyzvána k uhrazení částky 14 660,89 Kč nejpozději do 23. 11. 2021. Písemnost si žalovaná nevyzvedla (dodejka). 8. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k uhrazení dlužných částek v důsledku prodlení se splacením splátek úvěru, a to výzvou ze dne 29. 6. 2021, výzvou ze dne 22. 7. 2021. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2022, která byla dle připojeného podacího archu žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě v délce 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že jinak se bude splnění svého nároku domáhat soudní cestou. 10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami, které však přestala plnit, a celý dluh se tak stal okamžitě splatným. Žalovaná přes výzvy žalobkyně úvěr nevrátila a nezaplatil ani sjednané úroky. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne 2. 1. 2020 smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná byla povinna od 14. 2. 2020 úvěr vracet v měsíčních splátkách ve výši 696 Kč spolu s úrokem 14,9 % p.a. Žalovaná přestala úvěr splácet a její závazek z úvěrové smlouvy se stal splatným. Žalovaná na jistině dluží částku 12 330,67 Kč a na kapitalizovaném úroku z úvěru ke dni 14. 11. 2021 částku 1 254,77 Kč. Z důvodu prodlení žalované se zaplacením dlužné částky má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zaslala žalované celkem tři výzvy k uhrazení dluhu, za které dle smlouvy je účtován poplatek 500 Kč za výzvu. Soud tedy žalobkyni přiznal i částku 1 500 Kč. 15. Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobkyně po právu, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 830,67 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 18. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst. 1 a 3 a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 19. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t. 20. Podle ust § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.