36 C 252/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 6. 2023 domáhala zaplacení částky 284 808,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 2. 2022 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 283 445 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, částečně ověřovaných dle doložených výpisů z účtu žalovaného z jiné banky. Výdaje banka odhadla na základě vlastního ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 943 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato byla dne 18. 2. 2022 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 283 445 Kč. Měsíční splátka jistiny a úroku byla sjednána ve výši 4 025 Kč. Úvěr byl poskytnut v částce 93 445 Kč jako tzv. konsolidační, tedy jeho poskytnutím mělo dojít k úhradě tří již existujících dluhů u společnosti [právnická osoba] a dvou již existujících dluhů u [právnická osoba] bank!; použití zbylé částky úvěru bylo zcela na úvaze žalovaného. 4. Z výzvy ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] vyzývala žalovaného k úhřadě 15 420 Kč, k výzvě nebyl přiložen doklad o odeslání žalovanému. 5. Z rozhodnutí o okamžitém zesplatnění ze dne 1. 2. 2023, vč. podacího archu, soud zjistil, že tímto přípisem měla společnost [právnická osoba] oznámit žalovanému zesplatnění celého zbytku nesplacené části úvěru. Přípis neobsahuje výslovnou výzvu k úhradě, ani lhůtu, k jaké má být dluh uhrazen. 6. Z vyjádření [právnická osoba] k posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že původní věřitel ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělil, že žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši 23 587 Kč, banka sama zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti již 14 úvěrových produktů, nová splátková zátěž byla (po konsolidaci úvěrů) v předpokládané výši 12 675 Kč Žalovaný dále uvedl své výdaje částkou 0 Kč, banka však stanovila životní výdaje klienta na základě ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení částkou 6 943 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 29 soud zjistil, že jsou z něj patrná poskytnutí finančních prostředků žalovanému původním věřitelem, a to konkrétně 18. 2. částkou 190 000 Kč a dne 23. 2. 2022 částkou - 93 445 Kč (tj. celkem 283 445 Kč). Celková výše částky uhrazené žalovaným pak činila částku 26 869,96 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, vč. přílohy č. 1, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným. 9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 12. 2021 až 10. 2. 2022 soud zjistil, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného a že se jedná o výpis transakcí v uvedeném období. Z výpisu je zřejmé připsání mzdy dne 9. 12. 2021 ve výši 26 721 Kč, dne 11. 1. 2022 ve výši 20 506 Kč a dne 9. 2. 2022 ve výši 23 536 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že žalovaný často provozoval hazardní hry (z výpisu je neznatelných minimálně 22 transakcí, které souvisí s hazardními hrami) a často čerpal úvěr (z výpisu je neznatelných minimálně 68 transakcí, které souvisí s čerpáním finančních prostředků žalovaným z půjček a úvěrů). 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023, vč. podacího archu, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2023, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 9. 5. 2023. 12. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 283 445 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, avšak svůj dluh nehradil řádně a včas, přičemž na svůj dluh uhradil toliko 26 869,96 Kč a dostal se s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 9. 5. 2023. 13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěr