36 C 409/2022-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 7. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 25 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 7. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost Fair Credit Czech s.r.o., [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 12. 9. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 460 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 360 Kč (celkem tedy 27 360 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč. 4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí jako spolubydlící v nájemním bydlení, je svobodný, vzdělání má základní (resp. je bez vzdělání), nemá nezaopatřené děti, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako uklízeč s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 000 Kč, jeho měsíční výdaje jsou ve výši cca 4 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na osobní výdaje, jiné zápůjčky nemá. Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 29. 4. 2022. 8. Z dodatku č. 1 nájemní smlouvy (č. l. 24) soud zjistil, že tento měl být uzavřen mezi [právnická osoba] [právnická osoba], a.s. a paní [jméno] [příjmení], [datum narození] a měl prodlužovat dobu sjednaného nájmu do 30. 9. 2019. Dodatek obsahuje pouze první stranu, neobsahuje podpisy smluvních stran. K dodatku byl připojen evidenční list vlastníka, ze kterého vyplývá, že v předmětném pronajatém bytě bydlí od 1. 1. 2019 s nájemkyní rovněž její dva synové, kdy jedním z nich je žalovaný. 9. Z pracovní smlouvy ze dne 12. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný pracoval v Německu, předložená smlouva byla v německém jazyce. Ze smlouvy dále vyplývá, že byla uzavřena na dobu určitou do 22. 12. 2019. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v [obec]. 10. Z výplatních pásek na č.l. 25 soud zjistil, že jsou z 15. 2019, 11. 6. 2019 a 11. 7. 2019. Pásky z 11. 6. 2019 a 11. 7. 2019 jsou evidovány na žalovaného, u pásky z 11. 5. 2019 je však jméno zcela zakryto a není tedy zřejmé, komu předmětná výplatní páska patří. Dle pásky z 11. 6. 2019 byla čistá mzda žalovaného 735,84 EUR dle pásky z 11. 7. 2019 byla čistá mzda žalovaného 826,58 EUR. 11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 360 Kč (celkem tedy 27 360 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 29. 4. 2022. 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěr