36 C 440/2022-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 29 969,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 1. 2022 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč; žalovaný z něj načerpal celkem 28 990 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatky a úroky zavázal splácet měsíčními splátkami. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 432 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, přičemž žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v databázích CEE NRKI a ISIR. Žalobkyně rovněž uvedla, že k vyhodnocení úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 26. 1. 2022. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 26,28 %, měsíční úroková sazba ve výši 2,19 %. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky a úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Smlouva obsahuje rovněž údaje o žalovaném, konkrétně zde žalovaný ke svým poměrům uvedl, že svobodný, bydlí v družstevním bytě, nemá žádné vyživované děti, jeho měsíční čistý příjem je ve výši 36 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 22 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že úvěr byl čerpán n nákup zboží, a to mobilní telefon Apple iPhone 13 Pro v ceně 28 990 Kč. 4. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že obsahuje další úpravu práv a povinností účastníků. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že zaměstnanec žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], dnem 15. 8. 2022 potvrzuje, že žalobkyně provedla před uzavřením úvěrové smlouvy ověření bonity klienta, tj. žalovaného. Potvrzení obsahuje mimo jiné údaj o tom, že žalovaným byl prověřen v databázi ISIR, MVCR a NRKI, v ISIR a NRKI bez negativního záznamu. 6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 5. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 5. 2022. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. 8. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně evidovala údaje o žalovaném tak, jak byli uvedeny v úvěrové smlouvě a dále že provedla opakovanou lustraci v databázi ISIR, MVCR a NRKI, v ISIR a NRKI bez negativního záznamu. Z úvěrové karty dále vyplývá, že žalobkyně, pokud jde o výdaje, uvažovala částku 3 860 Kč coby životní minimum dospělých členů domácnosti a 515 Kč na splátky dřívějších závazků. 9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že je zde evidováno, že žalovaný žádal o kreditní kartu, jiné dřívější úvěry/zápůjčky evidovány nemá. 10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 28 990 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 432 Kč. 11. Z opisu výpisu proplacení smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 1. 2022 převedla částku 28 990 Kč na účet č. [bankovní účet]. 12. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 28 990 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatky a úroky v pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 432 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 14 dnů od data 17. 5. 2022. 13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském