36 C 62/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou 3. 1. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 3 969 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 7. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila ke dni podání žaloby toliko částku v celkové výši 5 100 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v zákaznické kartě. Žalobkyně dále uvedla, že k hodnocení úvěruschopnosti používá vlastní statistický model a navíc provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, ISIR. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podáním ze dne 25. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 100 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 100 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení zpět. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.). 5. Ohledně zbytku žalobou uplatněného nároku provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu dne 7. 7. 2022 uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s poplatky do 6. 8. 2022. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni na svůj dluh celkem 5 100 Kč. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2022 vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně u žalované evidovala následující údaje: počet dětí 0; jiný zdroj příjmů; výše příjmu 40 000 Kč; výše příjmu partnera 50 000 Kč; splátky jiným společnostem 0; lustrace v ISIR negativní; lustrace v NRKI OK; lustrace v SOLUS; lustrace v CRIBIS – klient nemá exekuci. Žalobkyně při svých výpočtech tak vycházela z celkového příjmu domácnosti ve výši 90 000 Kč a jako výdaje žalované uvažovala 3 910 Kč a 7 440 Kč na životním minimu členů domácnosti, 9 010 Kč na minimálních výdajích na bydlení; jako zbylou částku domácnosti k využití tak žalobkyně vypočítala na 64 988 Kč. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že disponibilní zůstatek na účtu byl 13 027,17 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 7. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky, konkrétně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú.). 11. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 1 800 Kč (tj. čerpaná částka úvěru 8 000 Kč mínus úhrady před podáním žaloby 5 100 Kč a mínus úhrady po podání žaloby 1 100 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 38,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 800 Kč od 6. 1.2023 do zaplacení (výrok II.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dnem 6. 12. 2022, tj. uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla, předžalobní upomínka byla sepsána dne 4. 11. 2022 a poslední den poskytnuté 30 denní lhůty připadl v souladu s ust. § 607 o. z. na pondělí 5. 12. 2022). Právo na úhradu úroku z prodlení vyplývá z toho, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok III.), když v tomto rozsahu uplatněný nárok jednak převyšuje bezdůvodné obohacení žalované, přičemž příslušenství v tomto směru sdílí osud jistiny, a dále žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení ani za den 5. 12. 2022, když v tento den nárok ještě nebyl splatný (viz výše). 13. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 1 800 Kč, tedy z 45 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 2 169 Kč, tedy ze 55 %. V neúspěchu žalované zohlednil soud i částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobkyně vzala žalobu sice částečně zpět z důvodu tvrzené úhrady žalovanou až po podání žaloby, tuto však nijak nedoložila a k jednání konanému dne 31. 5. 2023, kde by jí soud mohl poskytnout příslušné poučení, se nedostavila. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.