51 C 154/2019-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 746 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, poskytnuté prostředky ale do data splatnosti zcela nevrátil. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jelikož byl v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] osvobozen od placení zbytku pohledávek. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný v podání ze dne [datum]), rozhodl soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. 4. V poměrech projednávané věci soud zjistil, že: a) Žalobkyně předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru [číslo] podepsanou původním věřitelem a datovanou dnem [datum], na jejímž základě původní věřitel měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 120 Kč. Žalobkyně [příjmení] žalobkyně dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 096 Kč s příslušenstvím ze shora uvedené smlouvy. b) Insolvenční soud, Krajský soud v Praze, usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], mimo jiné zjistil úpadek žalovaného (dlužníka), povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení. c) Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud mimo jiné vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek (včetně pohledávek těch věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit). 5. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc podstatná zjištění. 6. Podle § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ Insolvenční zákon“), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit 7. Insolvenční zákon zavedl do českého úpadkového práva institut oddlužení jakožto způsobu řešení úpadku. Smyslem oddlužení je umožnit poctivému dlužníku zbavit se dosavadních dluhů a opětovně se zapojit do běžného důstojného života. Dlužník, který prošel oddlužením a dosáhl osvobození od placení pohledávek, je chráněn vůči placení dosavadních„ starých“ pohledávek, které sice v neuhrazeném rozsahu nezanikají, avšak nadále existují pouze v režimu naturálních obligací. Znamená to, že v soudním nalézacím řízení nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako Rc 63/2011). 8. Na pohledávku uplatněnou v tomto řízení, resp. na její případný dosud neuspokojený zbytek, se vztahuje osvobození od jejího placení, jelikož žalobkyně pohledávku mohla přihlásit do insolvenčního řízení žalovaného. Nejedná se přitom o pohledávku, na níž by se přiznané osvobození nevztahovalo (viz § 416 insolvenčního zákona). Pohledávka přetrvává toliko ve formě naturální obligace. Jinými slovy řečeno, pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. Proto nezbylo než žalobu zcela zamítnout. 9. Pro úplnost soud dodává, že s tímto názorem konfrontoval žalobkyni přípisem doručeným jí dne [datum] a poskytl jí prostor k vyjádření. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 10. Soud dodává, že se z důvodu hospodárnosti řízení nikterak nezabýval otázkou věcné legitimace žalobkyně, resp. otázkou platného postoupení pohledávky na žalobkyni, neboť závěr o případném nedostatku věcné legitimace žalobkyně nic nemění na tom, že žalobou je namístě zamítnout. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v této věci zcela úspěšný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši svých hotových výdajů, přiznal mu soud v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). Náklady žalovaného sestávají z jednoho úkonu ve smyslu § 1 odst. 3 Vyhlášky, a to z písemného podání ve věci samé ze dne [datum]. V souladu s § 2 odst. 3 Vyhlášky činí výše paušálních nákladů 300 Kč. 12. Lhůtu ke splnění jiných rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.