70 C 146/2015-59 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 83 700 Kč s úrokem z prodlení z titulu závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Dne [datum] byl usnesením vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Zdejší řízení tím bylo přerušeno. Dne [datum] bylo usnesením vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č. j. [insolvenční spisová značka] zrušeno oddlužení žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Přerušení zdejšího řízení trvalo až do právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], kterým byl konkurs majetek dlužníka (žalovaného) zrušen. Dne [datum] byl usnesením vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalovaného, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky. Zdejší řízení tím bylo opět přerušeno. Dne [datum] vzal insolvenční soud usnesením č. j. [insolvenční spisová značka], které již nabylo právní moci, na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala, po vyrozumění soudem o osvobození žalovaného coby dlužníka od placení pohledávek, žalobu v plném rozsahu zpět. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět v plném rozsahu před prvním jednáním ve věci, soud podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též„ o. s. ř.“), řízení zastavil. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, jemuž bylo po podání žaloby povoleno řešení úpadku oddlužením. Čistě formálně má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. žalobkyně. Vzhledem k tomu, že však žalovaný byl po splnění oddlužení v insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek ve smyslu § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nelze žalovaného povinovat k náhradě nákladů řízení, které vznikly v souvislosti s pohledávkou, jež mohla být v insolvenčním řízení přihlášena, když účelem oddlužení je právě sanace dlužníka od všech jeho dluhů existujících ke dni povolení oddlužení včetně příslušenství. Zcela irelevantní je v tomto směru také skutečnost, zda žalobkyně svou pohledávku v insolvenčním řízení přihlásila či nikoliv; podstatné pouze je, že tak učinit mohla a proto se i na její žalobou uplatněnou pohledávku vztahuje. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje také na příslušenství pohledávek. Právo na náhradu nákladů řízení je příslušenstvím pohledávky, přestože není možno je přihlásit do insolvenčního řízení, protože vzniká až právní mocí rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. K obdobnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014, kde uvedl, že„ na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.“ Pro úplnost soud uvádí, že ze shora uvedeného důvodu se věta druhá § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, podle níž se osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku, na právo na náhradu nákladů řízení o přihlášené pohledávce neuplatní. V osvobození od placení příslušenství pohledávky soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Opačný postup by byl v rozporu se sanačním účelem oddlužení. Soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 350 Kč, sníženého o 1 000 Kč. Snížený soudní poplatek v částce 2 350 Kč bude žalobkyni po právní moci usnesení vrácen na bankovní účet č. [bankovní účet], jejž pro ten účel uvedla v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně požaduje vrácení poplatku na jiný účet, je třeba, aby o tom soud ihned informovala.