70 C 170/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 10. 5. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 709,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 29. 9. 2014 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Dodávka elektřiny za období od 9. 3. 2019 do 28. 2. 2020 byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] na částku 12 016,04 Kč se splatností dne 23. 3. 2020. Žalovaná na tuto fakturu uhradila pouze částku 3 510 Kč, a zůstala tak na fakturu dlužna částku 8 506,04 Kč. Dále pak za období od 29. 2. 2020 do 5. 8. 2020 byla žalované vyúčtována dodávka elektřiny fakturou [číslo] na částku 5 203,31 Kč, na kterou žalovaná již neuhradila ničeho; faktura byla splatná dne 3. 9. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 tato pohledávka přešla na žalobkyni. Žalovaná popsaný nárok nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala po celou dobu procesně zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (oslyšením výzvy soudu spojené s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění, dále jen„ o. s. ř.“) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 5. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 29. 9. 2014 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny/domácnost, [číslo], jíž se společnost [právnická osoba], zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], s EAN kódem odběrného místa [číslo], a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a za dodávky elektřiny hradit cenu sjednanou odkazem na aktuálně platný Ceník obchodníka (konkrétně Ceník produktové řady [příjmení]) a cenu regulovanou za dopravu elektřiny a související služby za podmínek sjednaných ve smlouvě a ve Všeobecných obchodních podmínkách dodávky elektřiny. 6. Dodávku elektřiny za období od 9. 3. 2019 do 28. 2. 2020 společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalované fakturou [číslo] pro odběrné místo EAN [číslo] vystavenou dne 9. 3. 2020 na částku 8 506,04 Kč (cena 2,475 MWh odebrané elektřiny → 12 016,04 Kč, mínus zaplacené zálohy 3 510 Kč) se splatností dne 23. 3. 2020. 7. Dodávku elektřiny za období od 29. 2. 2020 do 5. 8. 2020 společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalované fakturou [číslo] pro odběrné místo EAN [číslo] na částku 5 203 Kč (cena 1,063 MWh odebrané elektřiny → 5 203,31 Kč, žalovaná neuhradila žádné zálohy) se splatností dne 3. 9. 2020; jednalo se o konečné vyúčtování. 8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní, byly předmětná pohledávky postoupeny na žalobkyni, a to dle dílčího předávacího protokolu o postoupení pohledávek [číslo]. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2022, zaslaným žalované dne 5. 4. 2022 současně s předžalobní výzvou od právního zástupce žalobkyně (datovanou týmž dnem). 9. Jak uvedeno výše, žalovaná zůstala po celé řízení procesně pasivní, a tedy ani netvrdila, že by na žalobkyní uplatněné nároky uhradila více, než žalobkyně uvedla v žalobě. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 11. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 12. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícímu, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalovaná se dostala do prodlení v dnech následující po splatnostech výše uvedených faktur a od těchto dnů má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla předmětná pohledávka platně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 709,35 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (pozn.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé – žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.