76 C 13/2023-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 8 525 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení poplatků v souhrnné výši 757 Kč, smluvních pokut ve výši 1 573 Kč za prodlení se splácením úvěru, smluvního úroku ve výši 735 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], k úhradě dlužné částky ve výši 8 525 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy (tj. od [datum]). Žalobkyně neprokázala odeslání výzev ze dnů [datum] a [datum] žalované. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalované známa a byla jí písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). U smlouvy o úvěru se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně uvedla, že k ověření totožnosti žalované žalovaná poukázala na účet žalobkyně částku 1 Kč. Žalobkyně však toto své tvrzení neprokázala. Následně pak v doplněn žaloby uvedla, že to byla ona, kdo poslal ověřovací platbu 1 Kč na účet žalované, což doložila potvrzením o provedené platbě. Ani to však bez dalšího nepotvrzuje, že žalovaná vyslovila souhlas se smlouvou v žalobkyní předloženém znění. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 5 000 Kč, posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ). Ochuzeným (žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (celkem 5 000 Kč), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 NOZ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne [datum], a to do 30 dnů od vyhotovení výzvy, tj. do [datum]. Dnem následujícím, tedy [datum], se žalovaná dostala do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 5 000 Kč i úrok z prodlení z dlužné jistiny od data [datum] do zaplacení, přičemž za období od [datum] do [datum] činí kapitalizovaný úrok 47,26 Kč (výrok I.) 7. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do zbytku žalobního nároku, když s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na smluvní poplatky, smluvní pokuty ani na smluvní úrok (výrok ad II.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 58,60 % (výrok I. – 5 491,10 Kč) a neúspěšná naopak v rozsahu 41,40 % (výrok II. – 3 871,22 Kč), byla tudíž z procesního hlediska úspěšnější a má nárok na náhradu 17,20 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková náhrada nákladů řízení, na kterou má žalobkyně nárok, činí 256 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.