77 C 402/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný, s nímž uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny dne [datum], nezaplatil cenu za elektřinu v částce 67 007 Kč, již v období od [datum] do [datum] od žalobkyně odebíral na adrese [adresa žalovaného], a nezaplatil 2x poplatek za odeslanou upomínku za 100 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalovaným na podmínkách dodávek elektřiny do domácnosti žalovaného na adrese [adresa žalovaného], jejíž součástí je mj. ujednání o povinnosti platit měsíční zálohy ve výši 1 200 Kč. Ve smlouvě se dále smluvní strany dohodly, že žalovaný uhradí poplatek 100 Kč za každou jednotlivou upomínku ke splnění povinnosti. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování služeb a ceník žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne [datum], z všeobecných podmínek poskytování služeb a z ceníku elektřiny [právnická osoba], a.s. pro domácnosti s odběry ze sítí nízkého napětí). Žalovaný elektřinu v tomto odběrném místě odebíral v období od [datum] do [datum], za což měl do [datum] zaplatit po odečtení přijatých zálohových plateb ve výši 9 600 Kč částku 40 158 Kč (zjištěno z vyúčtování [číslo]) a dále v období od [datum] do [datum], za což měl do [datum] zaplatit po odečtení přijatých zálohových plateb ve výši 0 Kč částku 26 849 Kč (zjištěno z vyúčtování [číslo]). Žalobkyně žalovaného opakovaně, dvakrát, vyzvala k úhradě dluhu a žalovanému následně vyúčtovala poplatky za upomínky ve výši 2x 100 Kč (zjištěno z faktury č. [anonymizováno] a z faktury č. [anonymizováno]). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dodávala žalovanému na základě jejich ujednání elektřinu do výše uvedeného odběrného místa ve výše uvedeném období, za což žalovaný nezaplatil včas sjednanou cenu v celkové výši 67 007 Kč, proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatky za upomínky v celkové výši 200 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když nehradil řádně zálohy, dále neuhradil řádně vyfakturované ceny za dodanou a odebranou elektřinu (celkem 67 007 Kč) ani řádně sjednané poplatky za upomínky (celkem 200 Kč). Žalovaný se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), když částku 40 158 Kč a částku 26 849 Kč včas neuhradil. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu a smluvních pokut ve smyslu § 2048 o. z. sjednaných písemně v hlavní smlouvě (poplatky za upomínky), dle § 1970 o. z. právo na zaplacení žalobkyní požadovaných úroků z prodlení z částek 40 158 Kč a 26 849 Kč v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 644,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 689 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 67 207 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám advokáta, přestože to není ve výroku rozsudku výslovně uvedeno.