77 C 93/2023-92 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o povoleném debetu [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jež pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] a.s., jež dále postoupila pohledávku na žalobkyni, a žalovaným. Uplatněný nárok sestával z nesplacené jistiny úvěru 18 000 Kč úroku a o úroku z prodlení. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalovaný dne [datum] navrhl společnosti [právnická osoba] uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu (zjištěno z návrhu smlouvy reg. [číslo]). [právnická osoba] návrh žalovaného dne [datum] akceptovala (zjištěno z akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu). Dne [datum] společnost [právnická osoba] prohlásila závazky ze smlouvy za okamžitě splatné (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu z [datum]). [právnická osoba] vystavila pro žalovaného dne [datum] vyrozumění o postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s. (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky z [datum]). Společnost [právnická osoba] vystavila pro žalovaného dne [datum] vyrozumění o postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum]). Dne [anonymizována dvě slova] [rok] advokátka žalobkyně sepsala předžalobní výzvu k úhradě dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy z [datum]). Soud neměl důvod pochybovat o pravosti výše uvedených listinných důkazů, nicméně tyto nemohly vést k prokázání uplatněného nároku žalobkyně, pokud žalobkyně neuvedla, kdy žalovaný na základě vztahu založeného smlouvou o povoleném debetu na běžném účtu, o jednotlivé částky úvěru požádal, resp. kdy se dostal do debetu, kdy mu tyto byly poskytnuty a o jaké částky se vůbec jednalo, příp. co již žalovaný uhradil, jaké poplatky mu byly vyměřeny, jaké smluvní pokuty a z jakého důvodu atd. Z žaloby vůbec není zřejmé, jak žalobkyně k nesplacené jistině úvěru dospěla. Žalobkyně sice v žalobě označila důkazy ke svým tvrzením, ale tato její tvrzení jsou zcela nedostatečná. Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, byla by podle § 118a o. s. ř. poučena o povinnosti svá tvrzení doplnit, případně označit a předložit k nim důkazy, přitom výpisy z osobního účtu a z povoleného debetu, jež byly k důkazům provedeny, by za dostatečné důkazy v tomto ohledu bylo považovat nelze, a současně soud dodává, že není na soudu, aby procesní povinnosti žalobkyně nahrazoval tím, že bude z předložených výpisů zjišťovat, kdy bylo dle smlouvy plněno. Vedle toho soud dodává, že žaloba neobsahuje ničeho k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Přestože tak smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, jež je úvěrovou smlouvou ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), dle provedených důkazů uzavřena byla, a pohledávka z ní za žalovaným vzniklá přešla podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, nelze pro flagrantní nedostatečnost skutkových tvrzení žalobkyně učinit závěr o tom, zda se jedná o platné jednání, zda a co podle ní bylo oběma smluvními stranami plněno, a tedy jaká částka k úhradě žalovaným zbývá. Žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní a nemohla být k doplnění vyzvána, když se k jednání nedostavila. Není přitom povinností soudu vyzývat žalobkyni písemně za situace, kdy je žaloba – byť zcela generická, formulářová a ve vztahu k tvrzením a označeným důkazům nedostatečná – projednatelná. Soudu tak nezbylo než žalobu zcela zamítnout. Procesně zcela úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla neúspěšná.