11 C 164/2024-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částek 5 282 Kč a 6 034 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, neměl v době od , datum, do , datum, a dále v době od , datum, do , datum, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvky do garančního fondu ve výši 4 982 Kč a 5 734 Kč a poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.4. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný byl v době od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, dle informací z registru silničních vozidel, k nimž má žalobkyně ze zákona přístup, vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž k vozidlu nebylo po těchto 228 dnů (106 dnů + 122 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobkyně žalovaného včas a řádně vyzvala dvěma výzvami k úhradě dlužných příspěvků do 60 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z výpisů z registru silničních vozidel, z čestných prohlášení ze dne , datum, a ze dne , datum, , z kupní smlouvy ze dne , datum, , z výzev k úhradě příspěvku ze dne , datum, , z upomínek ze dne , datum, vč. údajů , právnická osoba, o sledování zásilek). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně.5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ: , SPZ, a neměl k němu v žalobě vymezených navazujících obdobích (od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, ) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala celkem dvakrát k úhradě dlužných příspěvků do garančního fondu, poučila jej o následcích nevyhovění. Žalovaný příspěvky v celkové výši 10 716 Kč (4 982 Kč a 5 734 Kč) do garančního fondu neuhradil.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla RZ: , SPZ, , vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen za každý z 228 dnů (106 dnů + 122 dnů), kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 47 Kč [dle § 2 odst. 1 písm. g) prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.]. Žalobkyně dvěma výzvami žalovaného řádně a včas vyzvala k úhradě správně vyčíslených příspěvků. Žalovaný příspěvky nezaplatil a žalobkyně má proto právo na zaplacení 10 716 Kč (4 982 Kč a 5 734 Kč) za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně má dále právo na jednu náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky). Ode dne , datum, je tak žalovaný v prodlení s úhradou částek 4 982 Kč a 5 734 Kč ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.7. Druhý poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2a prováděcí vyhlášky soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla konstantně v období od , datum, do , datum, a rozdělení tohoto období na dvě na sebe navazující období v horizontu jednoho roku (od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, ), za něž žalobkyně požaduje 2 x náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč, bylo ze strany žalobkyně naprosto bezdůvodné a nadbytečné. Žalobkyně odeslala žalovanému obě výzvy k zaplacení dlužného příspěvku dne , datum, a musela jí tak být známa obě žalovaným nezaplacená období. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 316 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.