30 C 2/2024-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13.264 Kč s úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 8.12.2022 do 5.2.2023, resp. [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 18.10.2022 do 16.2.2023, resp. [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 15.11.2022 do 31.3.2023, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ ZPOPV“). Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu s ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 35 Kč, resp. ve výši 65 Kč, resp. ve výši 47 Kč, a nákladů na uplatnění ve výši 4 x 300 Kč. Tato však ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak celkem domáhala zaplacení částky ve výši 13.264 Kč s příslušným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. 4. Z žalobkyní předložených listin soud po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná v rozhodném období od 15.11.2022 do 31.3.2023 byla vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1.000 cm3 do 1.350 cm3, a že v tomto období (tj. po dobu 78 dnů), resp. žalovaná v rozhodném období od 8.12.2022 do 5.2.2023 byla vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, a že v tomto období (tj. po dobu 60 dnů), resp. žalovaná v rozhodném období od 18.10.2022 do 16.2.2023 byla vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1.350 cm3 do 1.850 cm3, a že v tomto období (tj. po dobu 122 dnů), pro uvedená vozidla nebylo sjednáno pojištění k odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně postupně vyzvala žalovanou k uhrazení příspěvku ve výši 2.730 Kč (tj. 35 Kč x 78 dnů), resp. ve výši 3.900 Kč (tj. 65 Kč x 60 dnů), resp. ve výši 5.734 Kč (tj. 47 Kč x 122 dnů) a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 3 x 300 Kč. Žalovaná však ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 5. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 ZPOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f), o) a g) vyhlášky č. 417/2017 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 2.730 Kč (tj. denní sazba - 35 Kč x 78 dnů), resp. ve výši 3.900 Kč (tj. denní sazba - 65 Kč x 60 dnů), resp. ve výši 5.734 Kč (tj. denní sazba - 47 Kč x 122 dnů). Dle § 4 téže vyhlášky žalobkyni v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva vzniká právo na příspěvek ve výši 3 x 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou příspěvku (§ 1968 NOZ), vznikla žalované povinnost zaplatit nejen příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jakož i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.264 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.