30 C 234/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky 15.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postupně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15.000,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byly téhož dne v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč, která měla žalovaná splatit prostřednictvím 13 měsíčních splátek ve výši 1.950,- Kč, které byly splatné každý 29. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 29.7.2017. Úroková sazba byla ujednána ve výši 25,85 % ročně z jistiny, a to za období, na které byl úvěr poskytnut. To znamená, že úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 25,85 % ročně z jistiny od 29.7.2017, tj. od okamžiku, kdy byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky, do doby, na které byl úvěr poskytnut, tj. do 29.5.2018, kdy měla být uhrazena poslední 13. splátka. Za toto období právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úroky úvěru ve sjednané výši s tím, že žalovaná měla ujednaný úrok reálně zcela zaplatit v rámci první až šesté splátky, jak je patrné z listiny označené jako Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13 M. Žalovaná však ničeho neuhradila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postupně postoupena na žalobkyni.5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti a zaplatit ujednané úroky (§ 2395 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).6. Jak již bylo částečně zmíněno shora, soud jako důvodný vyhodnotil nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku ve výši 25,85 % ročně z jistiny toliko za období od 29.7.2017, kdy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky, do 29.5.2018, kdy měla být uhrazena poslední 13. splátka. Pouze za toto období (viz čl. II. bod 1. smlouvy o úvěru) vznikl žalobkyni nárok na ujednaný úrok úvěru. Pakliže žalobkyně tento úrok požadovala od 29.6.2017 do zaplacení, je zjevné, že se jej od 30.5.2018 domáhala nedůvodně. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v části, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000,- Kč od 30.5.2018 do zaplacení, zamítl pro nedůvodnost. Ve zbytku soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku zcela vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 405,60 Kč, přičemž tato částka představuje 20,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800,- Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.000,- Kč sestávající z částky 300,- Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300,- Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300,- Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,- Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.8. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení v rámci poměru úspěchu a neúspěchu vzal taktéž v potaz rozsah příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala.9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.