33 C 229/2023-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 823,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, prostřednictvím internetové aplikace smlouvu ke službě , název, účet, na základě které žalovaná využila služeb žalobkyně spočívajících v odložené povinnosti zaplatit kupní cenu za zboží zakoupené žalovanou přes internet, která ji následně uhradí žalobkyni (jíž byla pohledávka na zaplacení kupní ceny postoupena prodejcem). Žalovaná provedla nákupy v období , měsíc, , rok, až , měsíc, , rok, v celkové výši 15 256,97 Kč. Vystavené vyúčtování žalovaná neuhradila, když uhradila pouze částku 1 200,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní poplatky ve výši 11 566,70 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které v žádosti uvedla příjem ve výši 24 000 Kč měsíčně, výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně a splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná, bezdětná a svobodná. Žalobkyně provedla lustraci insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí a registru SOLUS a dále využila svého skóringového modelu. Pokud by zákonodárce chtěl, aby poskytovatelé ověřovali příjem spotřebitele bezvýhradně a ze skutečně spolehlivého zdroje, poskytl by jim přístup k údajům, které o příjmech fyzických osob vedou státní orgány. Ochrana spotřebitele nechrání spotřebitelovu nedbalost či lhostejnost při uzavírání smluv. Žadatel o úvěr má svobodnou vůli a nikdo ho nenutí smlouvy uzavírat. Dále žalobkyně uvedla, že nelze přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti paušálně a odkázala na judikaturu, konkrétně na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021. Žalovaná s k podané žalobě nevyjádřila.2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.3. Žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela Smlouvu ke službě , název, účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit žalované , název, účet. Žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřizovaného účtu, přičemž byla povinna řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených nákupů. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Pro případ porušení stanovených povinností byla sjednána smluvní pokuta, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení s platbou (, název, účet, všeobecné obchodní podmínky účinné ke dni , datum, , ceník a smlouva ke službě , název, účet ze dne , datum, ).4. Žalovaná za období od , měsíc, , rok, do , měsíc, , rok, učinila nákupy v celkové výši 15 256,97 Kč. Splatnost všech nároků nastala nejpozději dne , datum, (vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, , vyúčtování za , měsíc, , rok, a vyúčtování za , měsíc, , rok, ).5. Žalovaná byla žalobkyní předžalobní výzvou vyzvána k úhradě částky 26 785,98 Kč (poštovní podací arch ze dne , datum, a výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, ).6. Žalobkyně vyšla při zkoumání úvěruschopnosti žalované ohledně příjmů pouze z údajů poskytnutých žalovanou (výstup z interního systému k posouzení úvěruschopnosti na č. l. 26, 27 spisu).7. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela Smlouvu ke službě , název, účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit žalované , název, účet. Žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřizovaného účtu, přičemž byla povinna řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených nákupů. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Pro případ porušení stanovených povinností byla sjednána smluvní pokuta, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení s platbou. Žalovaná za období od , měsíc, , rok, do , měsíc, , rok, učinila nákupy v celkové výši 15 256,97 Kč. Splatnost všech nároků nastala nejpozději dne , datum, . Žalovaná byla žalobkyní předžalobní výzvou vyzvána k úhradě částky 26 785,98 Kč. Žalobkyně vyšla při zkoumání úvěruschopnosti žalované ohledně příjmů pouze z údajů poskytnutých žalovanou.9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú., když příjmy žalované nebyly doloženy. Smlouva tak nebyla platně uzavřena.11. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora , právnická osoba, a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.12. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).13. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. V případě porušení