34 C 319/2023-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 145 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku spolu s poplatek ve výši 2 925 Kč do [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jejíž výše za období od [datum] do [datum] z částky 9 000 Kč činí 2 880 Kč, přičemž tato částka byla ponížena o částečnou úhradu ve výši 1 660 Kč na částku 1 220 Kč. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti upomínek ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se nedostavila, nepřítomnost na jednání neomluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”). 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi bezhotovostním způsobem částku 9 000 Kč na účet [bankovní účet]. Klient se zavázal uvedenou částku spolu s poplatkem ve výši 2 925 Kč vrátit věřiteli nejpozději do [datum]. V čl. 2 3. si smluvní strany sjednaly, že pokud se klient dostane do prodlení uhradí věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Věřitel mohl požadovat v souvislosti s prodlením klienta i účelně vynaložené náklady, a to za každou jednotlivou písemnou výzvu částku 500 Kč. 5. Výpisem z běžného účtu soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odepsána platba 9 000 Kč na účet [bankovní účet]. 6. Žalobkyně vyhotovila celkem pět upomínek ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), kterými žalovanou vyzývala k uhrazení dluhu. Žalobkyně nedoložila jejich odeslání. 7. Výzvou k úhradě ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 17 142 Kč do tří dnů. Odeslání písemnosti je doloženo podacím lístkem. 8. Na základě posouzení listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Téhož dne žalobkyně tuto částku žalované poskytla. Žalovaná se zavázala vrátit částku 9 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 2 925 Kč nejpozději do [datum]. V článku 2.3. Smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s plněním závazků smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, přičemž výše nákladu za písemnou upomínku činila 500 Kč. Žalobkyně vyhotovila celkem pět upomínek ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), kterými žalovanou vyzývala k hrazení dluhu. Žalobkyně nedoložila jejich odeslání. Žalovaná uhradila částku 1 660 Kč, kterou byla ponížena smluvní pokuta ve výši 2 880 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala úvěruschopnost žalované. 9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“ 10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela Společnost dne [datum] s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 14. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala. 15. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 19. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 9 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 1 660 Kč, kterou žalobkyně použila na částečné uhrazení smluvní pokuty. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni jistinu ve výši 7 340 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedená částka je rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla a částkou, kterou jí žalovaná uhradila. Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta. 20. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnut