36 C 368/2023-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, ve znění její opravy ze dne , datum, domáhala zaplacení částky 28 807,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).4. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že i) společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru (resp. byla uzavřena úvěrová smlouvy), a ii) předmětná pohledávka za žalovaným byla následně společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, nebylo prokázáno, neboť žalobkyně ve své žalobě, ani později, neoznačila žádný důkaz prokazující sjednání úvěrové smlouvy, ani postoupení pohledávky na žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.8. S ohledem na důvody nevyhovění žalobě soud pro nadbytečnost neprováděl následující žalobkyní označené důkazy: potvrzení o provedených platbách a dotaz na , peněžní ústav, ohledně majitele účtu a zaslání částky 20 000 Kč žalovanému.9. Veškeré listiny soudu zaslané spolu s žalobou a doplněním ze dne , datum, , ale jako důkazy neoznačené, soud jako důkaz neprováděl, když tyto nebyly k důkazu navrženy a navíc ani není zřejmé, z jakého důvodu a k prokázání jakého konkrétního tvrzení žalobkyně byly předkládány. Část H) formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu slouží toliko k připojení příloh k žalobě v listinné podobě, nenahrazuje však žádným způsobem řádné označení důkazních návrhů v samotném textu žaloby. Soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že není jeho povinností ze všech listin mu žalobkyní zaslaných nahrazovat z nich zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení a důkazní žalobkyně, neboť žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit a prokazovat (včetně řádného označení důkazů) přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje, a dále by si žalobkyně tímto postupem nepřípustně značně zjednodušovala vypracování žaloby a spoléhala na to, že nedostatek jejího úsilí nahradí soud úsilím vlastním (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 215/2003 ze dne 31. 12. 2009).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.